Kapky se mohou dostat i do celého těla
Oční kapky působí především v oku, jejich účinná látka se však nemusí držet pouze tam. Část kapky může odtéct slznými cestami do nosu. Nosní sliznice je velmi dobře prokrvená, a účinná látka se proto může přes ni vstřebat do krevního oběhu.
To může být významné mimo jiné například u některých betablokátorů používaných při léčbě glaukomu. Mohou ovlivňovat srdeční činnost, například snižovat krevní tlak nebo tep, a u některých lidí mohou působit i na dýchání a přispět například k dušnosti či kašli. Riziko závisí na konkrétní účinné látce a také na zdravotním stavu člověka.
Neznamená to však, že bychom se dlouhodobého používání očních kapek měli děsit a odmítat ho. Množství účinné látky, které se dostane do krevního oběhu, je obvykle malé. U některých léčiv ale může mít významnější dopad – vždy záleží na kombinaci více faktorů, zejména zdravotním stavu pacienta a konkrétním léčivém přípravku.
Jednoduchým trikem lze vstřebávání omezit
Část léčiva, která by se jinak vstřebala do nosní sliznice, můžeme po nakapání zadržet. Po nakapání oko zavřete a několik minut nemrkejte. Můžete také jemně přitlačit prstem vnitřní koutek oka u kořene nosu. Tento postup se označuje jako nazolakrimální okluze a výzkumy ukázaly, že může u některých očních léčiv výrazně snížit jejich systémové vstřebávání.
Při správném kapání také není potřeba oko zbytečně „zalévat“. Zpravidla stačí jedna kapka. Spojivkový vak větší množství najednou nepojme a přebytek může vytéct ven nebo odtéct do slzných cest.
Dlouhodobé kapání může zatěžovat povrch oka
U dlouhodobě používaných očních kapek není důležitá pouze účinná látka. Některé přípravky obsahují také konzervační látky, například benzalkonium-chlorid. Jejich úkolem je chránit vícedávkový přípravek před mikrobiální kontaminací po otevření.
Při dlouhodobém používání však mohou některé konzervační látky nepříznivě působit na povrch oka a přispívat k jeho podráždění a suchosti. U citlivějších lidí se mohou objevit například pálení, řezání, pocit cizího tělesa nebo zarudnutí. Riziko může být významnější při častém a dlouhodobém používání.
Mohlo by vás zajímat
Neznamená to automaticky, že každý člověk, který používá oční kapky delší dobu, potřebuje přípravek bez konzervačních látek. Záleží na konkrétním léčivu, četnosti aplikace i stavu očí. Pokud dlouhodobě používané kapky způsobují výrazné podráždění, je vhodné probrat s očním lékařem, zda existuje vhodná bezkonzervační alternativa.
Bez konzervačních látek neznamená bez ochrany
Oční přípravek bez konzervačních látek samozřejmě musí být také chráněn před mikroorganismy. Výrobci proto používají například speciální vícedávkové lahvičky s konstrukcí, která omezuje možnost kontaminace při opakovaném používání. Jinou možností jsou jednorázové obaly, jejichž obsah se po otevření spotřebuje a zbytek se vyhodí.
Doba, po kterou lze oční kapky po otevření používat, proto není dána pouze tím, zda obsahují konzervační látku. Vždy záleží na konkrétním přípravku a jeho obalu a je nutné řídit se údajem v příbalové informaci.
Důležité je kapky nevysadit svévolně
U některých onemocnění, především u glaukomu, představuje dlouhodobá léčba základ ochrany zraku. Případné nežádoucí účinky proto nejsou důvodem k tomu, aby člověk předepsané kapky sám vysadil nebo jejich používání omezil. Pokud má při dlouhodobé léčbě potíže, měl by je probrat s očním lékařem. Ten může podle konkrétního onemocnění a stavu očí upravit léčbu nebo zvolit jiný přípravek.
