Roste rychle
Největší ulovený exemplář byl přivlečen k velrybářské stanici v Jižní Georgii v jižním Atlantiku – byla to samice dlouhá přes 33 metrů. Průměrně velký plejtvák je menší – je dlouhý asi 26 metrů a váží zhruba 150 tun, což odpovídá asi 15 slonům.
Ještě pozoruhodnější je ale rychlost růstu tohoto obra. Během pouhých 11 měsíců se z oplozeného vajíčka, vážícího jen několik gramů, vyvine mladý plejtvák, který je při narození dlouhý 7 metrů a váží přes dvě tuny. Jako všichni savci i modrá velryba kojí svá mláďata. Rovněž během kojení, které trvá sedm měsíců, roste plejtvák velmi rychle: v prvním roce svého života zdvojnásobí svou délku a dosáhne hmotnosti 25 tun. To znamená, že kojené mládě musí denně přibírat kolem 90 kilogramů! Odhaduje se, že mladý plejtvák spotřebuje kolem 600 litrů mléka denně. Březost i období kojení je pro samici velmi náročné, většinou rodí pouze jediné mládě každý druhý rok. Dvojčata se narodí jen vzácně.
Jak vypadá?
Kromě své velikosti se plejtvák obrovský liší od ostatních velkých plejtváků a velryb i tmavým, břidlicově modrým zbarvením. Jeho tělo má torpédovitý tvar a hlava, tvořící čtvrtinu celkové délky, je zobákovitě zploštělá. Spodek těla vypadá, díky dlouhým kožním rýhám táhnoucím se podélně od spodní čelisti až na břicho, jako by byl ze zvarhánkovatělé gumy. Rýhy pravděpodobně umožňují plejtvákovi zvětšit objem ústní dutiny při polykání.
Čím se živí
Plejtvák obrovský čili modrá velryba stejně jako ostatní velcí kytovci, například plejtvák myšok, velryba černá a keporkak, se živí filtrováním drobných planktonických živočichů žijících v povrchových vodách oceánů. Filtrační aparát tvoří kostice, které lze přirovnat k obrovským šňůrovým závěsům visícím po obou stranách horní čelisti. Jednotlivé rohovinové kostice fungují jako cedník: voda může skrz ně volně protékat, zatímco potrava se zachycuje. Když plejtvák nasaje do tlamy vodu i s drobnými živočichy, zavře ji. Velkým jazykem pak stlačí potravu na dno ústní dutiny, rozmačká ji a přitom přes kostice vypudí proudy vody ven z tlamy.
Základní potravou plejtváka obrovského je kril – malí, garnátům podobní korýši z řádu krunýřovek. Do konce léta se většina potravy v těle plejtváků změní v tlustou podkožní vrstvu tuku, který tvoří až třetinu jejich hmotnosti. Když přejde polární léto, odplavou kytovci z oblastí ledové tříště do teplých rovníkových moří.
Důvodem této migrace je rozmnožování, které by v polárních mořích nebylo možné. Novorozený plejtvák má totiž jen velmi tenkou vrstvu podkožního tuku, a ta by nestačila k tepelné izolaci v ledové vodě. V období rozmnožování žerou dospělí jen velmi málo či vůbec ne a zužitkovávají své velké zásoby tuku, takže když se zjara vracejí k pólům, jsou zcela vyhublí.
Vybíjení plejtváků
Teprve v roce 1967, kdy počet plejtváků klesl natolik, že další lov by vedl k jejich úplnému vyhubení, vyhlásila Mezinárodní velrybářská komise (IWC, International Whaling Commission) zákaz lovu těchto velryb platný pro všechny členské země. Některé státy, jako třeba Japonsko, obešly tento zákaz tím, že založily velrybářské společnosti v zemích nezapojených do IWC, kupříkladu v Peru a Chile. Za tu dobu, kdy byly velryby chráněny, se stav zdecimovaných populací sice poněkud pozvedl, ale stále je velmi nízký.
