Doslova populární umělec
Výtvarní umělci se nestávají populárními hvězdami jako hollywoodští herci nebo zpěváci, ale Andy Warhol by výjimkou. Vytvářel kolem sebe nejrůznější mýty a působil záhadně – nechával se často zastupovat svým dvojníkem, Allenem Midgettem. Až do konce života bydlel se svou matkou Julií, původem Rusínkou z východoslovenské vesnice. Warholovi přišli do USA v roce 1913 a Andyho otec, horník, zemřel, když bylo chlapci 13 let.
Warhol zůstal křesťanem, s matkou se prý každý večer modlili a potom společně sledovali kreslené seriály a televizní reklamy. Miloval klepy a zprávy o katastrofách, byl posedlý sledováním společenských rubrik. Stylizoval se tak do role průměrného Američana konzumní společnosti? Není jasné, zda to byl umělecký nebo obchodní záměr, když si budoval kult vlastní osobnosti.
Mohlo by vás zajímat
Hranice nejsou
Na počátku 60. let dospěl k názoru, že mezi uměním a obchodem neexistuje pevná hranice. Řekl, že: „…největší umění je vydělávat peníze...“ Stejně tak není hranice mezi uměleckým dílem a spotřebním zbožím. Umění spatřoval ve věcech každodenní potřeby, které tradiční umění ignoruje, a začal takové předměty malovat.
Vystudoval grafickou školu a pracoval jako reklamní návrhář. Zatímco jeho kolegové se občas pokoušeli reklamu „kultivovat uměním“, on vytvářel umění z reklamních objektů. Jeho série Cambellovy polévky z roku 1962 se stala senzací – všechny fascinovala banalita zobrazovaných předmětů. Do světa uměleckých galerií tak vplul na vlně pop-artu, která v 60. letech dosáhla největšího rozmachu. Pop-art (z anglického popular art, populární umění) vznikl na konci 50. let v Londýně, ale brzy se prosadil v USA.
Portréty
Warhol se stal novým iniciátorem a nejznámějším představitelem tohoto směru. Dalším jeho typickým tématem jsou symboly populární kultury. Vytvořil portréty Marilyn Monroe, Micka Jaggera, Johna Lennona, Elvise Presleyho a tak dále. Ročně portrétoval okolo padesáti osobností a za jeden portrét si účtoval až 25 tisíc dolarů. Portréty vytvářel pomocí sítotisku, nové grafické techniky umožňující vznik série barevně odlišných reprodukcí. Warhol nepřímo poukázal na to, že podobně vznikají reprodukce společnosti v masových médiích. Na obraze Bílá havárie 19krát je fotografie tragické autonehody rozložena do celé série obrazů, není to už realita, ani její obraz, je to obraz obrazu reality.
Factory a osobní život
Pozoruhodné jsou Warholovy experimentální filmy založené na dlouhém snímání lidských činností bez jediného střihu (Spánek, Jídlo a jiné). Každý, kdo chtěl v 60. letech v Americe zažít svých 15 minut slávy (Warholův termín), prošel jeho studiem Factory. Na chodbách polepených stříbrnou fólií se potkávali například Lou Reed se skupinou Velvet Underground. Warhol si s Reedem i kytaristou Johen Calem porozuměl a stal se doslova součástí této skupiny. Byl producentem jejich první a nejslavnější desky Velvet Underground and Nico. Na obal namalovat pověstný „velvetovský“ banán.
Ve Factory se konaly kurzy meditace i drogové dýchánky. Andyho očividně těšilo být mecenášem nadějných i méně nadějných umělců, kteří se za ním do New Yorku sjížděli z celého světa. Byl homosexuál, ale neustále ho obletovaly mladé dívky, většinou začínající herečky, které usilovaly o jeho přízeň.
V roce 1968 ho jedna z nich – členka Společnosti na likvidaci mužů – postřelila a on byl vážně zraněn. Uzdravil se však. Zemřel v roce 1987 mnohem banálnějším způsobem: v osmapadesáti letech dostal srdeční záchvat po běžné operaci žlučníku.
