Žebříček zátěžových událostí
V roce 1967 psychiatři T. H. Holmes a R. H. Rahe vytvořili přehled stresových životních událostí. Dle očekávání k nejvíce stresujícím životním událostem patří úmrtí partnera, rozvod či rozvrat vztahu a úmrtí blízkého člověka. Přibližně v polovině žebříčku najdeme úraz, vážnější onemocnění nebo ztrátu zaměstnání. Ovšem pozor, kromě těchto očividně negativních záležitostí zde spadají také události radostné, např. sňatek, těhotenství (nikoli neplánované ale vytoužené) či přírůstek nového člena do domácnosti. K událostem, jež zatěžují naši psychiku relativně málo patří změna denního režimu a záležitosti typu dovolená (i když před nástupem na ni často zažíváme v práci předinfarktové stavy a po návratu rovněž) či vánoce (milujeme jejich atmosféru, jen kdyby se našel někdo, kdo by předvánoční shon vzal na svá bedra).
Pozor na kumulaci stresu
Kromě zjištění, že i radostné situace nás mohou stresovat, a to mnohdy docela značně, přišli dotyční psychiatři ještě s dalším velmi důležitým objevem. Zjistili, že stresová zátěž se kumuluje. Zatímco se ztrátou zaměstnání se ještě zvládneme vypořádat, pokud se k němu přidá nemoc a rozchod, pak se může jednat o časovanou pumu, která se jednoho dne projeví na našem zdraví. A to dokonce i tehdy, pokud práci nakonec najdeme, z nemoci se uzdravíme a vztah dáme opět dohromady.
Prevence jako vhodná obrana před kumulovaným stresem
Co tedy dělat, aby nás lavina kumulovaného stresu úplně nesmetla? Jednou z možností je zvyšovat odolnost svého těla a to jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Důležité však je, abychom toto činili již jaksi preventivně, tedy dokud náš život plyne relativně klidně. Právě tehdy totiž máme ideální podmínky posílit naše tělo vůči stresu, např. ozdravit jídelníček a najít si vhodnou aktivitu, nejlépe takovou, u které bude naše mysl odpočívat a tělo se bude hýbat. Ve vypjatých životních situacích, ať už pozitivních či negativních, není totiž zpravidla prostor, ani síla nové a zdraví prospěšné návyky zavádět.
