Věznice
My už víme, že varovné hlasy byly ignorovány a roku 1912 se pevnost změnila na vojenskou věznici. Povídalo se, že záhadné noční zvuky nebo pohled na dvě planoucí oči, které se objevovaly v temných celách, to vše dohnalo několik vojáků k šílenství. V roce 1934 se tato „Skála“ stala vězením i pro nejznámější gangstery. I ti nejotrlejší zločinci se ale báli uvržení do „díry“, cel bez oken v bloku D, kde měl číhat na ztracené duše démon s rudýma očima.
Blok D
Ve 40. letech 20. století zavřeli jedné noci nějakého křičícího vězně na samotku 14D. Křičel tam téměř do rána, a když stráže konečně otevřely dveře cely, našly ho mrtvého se stopami rdoušení kolem krku. Oficiální příčina smrti po provedení pitvy zněla: „zardoušení nikoliv vlastníma rukama“. Další zvláštností je, že následujícího rána při zjišťování prezence vězňů jeden vězeň v řadě přebýval. Když strážce procházel kolem vězňů a prohlížel jejich obličeje, aby zjistil, co je to za hloupý žert, ocitl se tváří v tvář mrtvému muži, tomu uškrcenému. Ten pak náhle zmizel před očima – tento strážce přísahal na život všech svých blízkých, že takto se to událo.
Správce věznice se vždy vychloubal, že útěk z Alcatrazu není možný, přesto se o něj několik odsouzenců pokusilo – a zaplatilo za to životem. A vypráví se o tom, že jejich duchové straší v nemocničním bloku, kam dopravili jejich těla. Před uzavřením věznice v roce 1963 tu měli pět sebevražd a osm vražd mezi vězni a všichni tu prý strašili.
Alcatraz byl otevřen turistům a návštěvníci tvrdí, že viděli, jak se dveře cel samovolně otevírají a zavírají, a že slyšeli sténání, kroky, křik. Jiní dokonce zahlédli přízračné vojáky a vězně, kteří bloudí po chodbách a procházejí zdmi.
V celách bez oken, hlavně v těch s čísly 12 a 14, přiznávají i méně citliví turisté, že vnímají pocity zoufalství (to ale není divu), ale i paniky a bolesti a rychle je opouštějí.
A co zřejmě nejslavnější vězeň, tedy Al Capone? Stal se prý z něj vzorný vězeň, který seděl ve své cele B206 a učil se hrát na banjo. Když údajně v této cele tiše sedíte na pryčně, můžete slyšet přízračné tóny melodií dvacátých let, kterými si Capone krátí čas na věčnosti…
