Sňatek
Roku 1661 se jako patnáctiletá provdala za Armanda-Charlese de La Porte, markýze de La Meilleraye. Ten se tímto sňatkem stal vévodou de Mazarin a byl prý žárlivý až hrůza – to ale Hortense nezabránilo v tom, být mu nevěrná. Byl to zvláštní člověk. Nechal namalovat spoustu cenných obrazů, přestože jej pobuřovala nahota na nich vyobrazená. Na svých statcích zase zakázal děvečkám dojit krávy, aby se vyvarovaly „ohavných pomyšlení“, které by na ně mohla přijít.
Útěk
Hortense mu porodila čtyři děti, ovšem v roce 1668 se rozhodla je i manžela opustit. Tehdy jí bylo dvacet dva let. Hlavní roli v celé akci sehrál Hortensin milenec, rytíř de Rohan, a podporoval ji i její bratr Philippe de Nevers, který údajně k sestře choval velmi důvěrné vztahy. Celá záležitost spočívala v tom, že měla Hortense v noci uprchnout do Milána za svou sestrou Marií a odtud do Bruselu. Tam chtěla po vévodovi de Mazarin dosáhnout rozluky (její manžel se však raději dvacet let hájil před soudem, než by rozluku podepsal).
Rohan svěřil Hortense svému podkonímu Courbevillovi. Hortense si cestou krátila čas dováděním na louce se svou komornou, ale pochroumala si koleno. Podkoní honem přiběhl a poskytl jí pomoc. Byl to velmi přitažlivý muž a Hortense mu chtěl dát najevo svůj vděk – stala se tedy jeho milenkou.
Rohan se velmi hněval, ale to už byla Hortense v Římě, ovšem s Courbevillem.
Hortense následně prošla mnoha italskými města a zažila mnoho pikantních dobrodružství. Byla výstřední a vždy po nějakém skandálu se načas uchýlila do kláštera, aby se trochu pozapomnělo. Jakmile však vyšla ven, začala opět řádit.
U dvora v Chambéry
A tak se stala kupříkladu milenkou Karla-Emmanuela III. Savojského, který trpělivě snášel její rozmary. Byla také milenkou Césara Vicharda, řečeného abbé de Saint-Réal. Protože jej chtěla získat, začala se mu kát ze svých (četných) hříchů. Na základě jejich spolupráce vyšly roku 1675 Paměti vévodkyně de Mazarin.
Po smrti vévody Savojského , taktéž v roce 1675, dala jeho vdova Marie Johanna Savojská jeho milence na vědomí, že její další přítomnost u dvora v Chambéry je nežádoucí.
Mohlo by vás zajímat
Karel II.
Hortense se tedy vrátila do Londýna. Anglický král Karel II. byl její přítomností velmi potěšen, dokonce jí hned přiznal hmotnou podporu. Všichni u dvora se těšili, že se odehraje nějaký skandál. Tehdy byla milenkou krále Louisa de Kéroualle, vévodkyně z Portsmouthu. Ovšem Hortense nelenila a zanedlouho vztah krále s ní nebyl pro nikoho tajemstvím. Paní z Portsmouthu ovšem zuřila. Král však byl neoblomný – nechal si jak ji, tak herečku Nell Gwynovou a všechny tři ženy spolu nějak musely vyjít. Králův zájem o Hortense trval poměrně dlouho – přesněji řečeno do roku 1684. Pak Karel II. ztratil zájem. Ostatně Hortense se i tam chovala poměrně promiskuitně, krom toho měla vztah s Annou, hraběnkou ze Sussexu, královou nemanželskou dcerou.
Hortense pak k sobě přitáhla starého nápadníka – Charlese de Saint-Evremond, který byl asi o třicet let starší. Ten byl natolik chytrý, aby se nemyslel, že Hortense bude patřit jen jemu. Stal se přesto jejím ochráncem.
Hortense se pak však oddala nadměrnému požívání alkoholu a v roce 1699, tedy když jí bylo pouhých padesát tři let, zemřela. Říká se také, že možná spáchala sebevraždu.
Není třeba ji posuzovat a odsuzovat. Paní de Sévigné to vyjádřila takto: „Hortense de Mazarin je mimo obvyklá pravidla a její ospravedlnění shledáváme, když pohlížíme na pana de Mazarin„.
