Opravdu podivný kráter
Druhý den se místní lidé odvážili na místo této exploze. Našli záhadnou stopu – nebyl to úplný kráter, útvar vypadal prý spíše jako kolo od vozu vytištěné do země. To události dodávalo nový rozměr. Vše přímo vyzývalo ke zkoumání, první tým badatelů dorazil ovšem až po třech letech po události.
Tým Luise Burgose
A tak k tomuto místu přece jen dorazil tým argentinských badatelů, který vedl Luis Burgos. Brzy jim byl jasný význam toho, co mají před sebou. Stopa zde stále byla, ale mnozí očití svědkové vysvětlili Burgosovi, že několik dní po události je zástupci armády vyzvali ke ztrátě paměti, takže nechtěli s danou věcí už nic mít.
Přesto tým zjistil, že stopa je zmagnetizovaná, také mikrofauna byla odlišná, v centrální části obrazce se shlukovalo větší množství živých organismů. Uvnitř stopy byly nalezeny kovové odštěpky, které měly snad pocházet z oné podivné koule.
Zkoumání
Burgos si několik vzorků odvezl do Buenos Aires, kde je podrobil laboratorním testům, a to na Institutu aplikované geologie Přírodovědecké fakulty v La Plata. Geolog Raúl Barrio provedl mineralogický rozbor, a zjistil, že vzorky obsahují hliník, titan a třetí, neznámý prvek.
Došel k tomu, že tyto kovové vzorky nejsou přírodní povahy, čímž byla odmítnuta teze o meteoritu. Zjistilo se také, že vzorky byly vystaveny šestisetstupňovým teplotám. Nad takovouto slitinou celý tým jen krčil rameny, nedala se porovnat s ničím známým.
Další testy později provedla Metalurgická laboratoř Fakulty inženýrství Státní uruguayské univerzity. Tam badatelé mohli potvrdit první analýzy, ale zároveň odhalili nové skutečnosti. Vědci konstatovali, že předměty se jeví jako výsledek nějakého metalurgického zpracování, ale nenašlo se nic, co by odpovídalo jakémukoliv známému procesu.
Nebylo možné dojít dál, než Burgosovi oznámit, že původ předmětu snad není z tohoto světa. Záhada o fyzické povaze těchto artefaktů tak trvá dál.
