Dětství a mládí
Narodila se roku 1743. Jako dítě často stonala, a to způsobovalo rodině mnoho starostí. Avšak dostala se z toho, a jak rostla, stávalo se z ní živé a veselé dítě. Měla ovšem sklony k rozpustilosti a příliš ráda žertovala, což její přísná matka špatně snášela. Někteří historici se domnívají, že na povahový vývoj mladé princezny nepříznivě působila její krása. Podle všech zpráv byla nejhezčí z dcer Marie Terezie a už od mládí ráda koketovala a byla ješitná. Nejevila žádné vyhraněné duševní zájmy a vlohy, velmi však dbala o svůj zevnějšek a ráda se bavila.
Přitom inteligencí jistě nezaostávala za sourozenci, dostala ostatně i stejné vzdělání, nic prý však nebrala vážně a měla velké potěšení z klevet, byla ironická a nacházela potěšení v drobných zlomyslnostech. Často měnila vychovatelky, které ji zřejmě nezvládaly.
Mohlo by vás zajímat
Sňatková politika
Jak dospívala, stala se pochopitelně předmětem horlivých úvah ve sňatkové diplomacii. Měla nápadníky, ale vše bylo věcí politických úvah, a tak neuspěli. Posledním byl vévoda ze Chablais, syn sardinsko-piemontského krále Karla Emanuela. Ani to nevyšlo a Maria Alžběta se už nikdy neprovdala, jelikož hned následujícího roku zasáhl osud. Její život se změnil od základu.
Osudová rána
V roce 1767 se dostaly do Vídně zase jednou neštovice, za oběť jim padly stovky lidí, ušetřen nezůstal ani císařský dvůr. Na řadu přišla i krásná Alžběta, které bylo 24 let. Kromě toho, že ji stihla zimnice a horečka, celé tělo obsypaly narudlé skvrny a puchýřky a obličej byl znetvořen k nepoznání. Dostala dokonce poslední pomazání, tak zlý byl průběh nemoci. Jako zázrakem se ale uzdravila.
Když však mohla Marie Alžběta vstát z postele a podívala se na sebe do zrcadla, propukla v nekonečný nářek. Neštovice ji zohyzdily. Marii Alžbětě se zhroutil svět. Trpěla depresemi, vyhýbala se stykům s veřejností. Marie Terezie i její syn Josef se sice dál snažili o vdavky, ale jak se brzy ukázalo, zbytečně. V plánu byl i Ludvík XV., o 33 let starší, když však podle tehdejšího zvyku francouzský vyslanec ve Vídni požádal o portrét nevěsty, z Paříže již nepřišla žádná odpověď.
Marie Alžběta tímto a jiným odvrhováním velice trpěla. Pocity méněcennosti zakrývala výstřednostmi všeho druhu, kupříkladu poznámkami, které se na císařský dvůr nehodily. Navíc se její psychický stav odrážel i na tom fyzickém, a tak často stonala.
Ústav šlechtičen v Innsbrucku
Na císařském dvoře nakonec zůstaly z dětí Marie Terezie kromě Josefa a Maxmiliána Františka už jen též neprovdaná Marianna a Marie Alžběta. Finanční zajištění Marie Alžběty se dlouhá léta neřešilo, její budoucnost nebyla vyřešena ještě půl roku před matčinou smrtí. Po matčině smrti se tedy stala abatyší Ústavu šlechtičen v Innsbrucku, který založila Marie Terezie v roce 1765. Ústav zabezpečoval neprovdané šlechtičny. Neskládaly žádné sliby, přesto se jejich život velice podobal životu řádových sester. Marie Alžběta převzala vedení ústavu na jaře 1781. Tato v mládí marnivá dcera se proměnila v Innsbrucku v respektovanou osobnost a svou laskavostí a přímostí si získala všeobecnou oblibu. Její vztahy s ostatními dámami prý byly velice dobré. Protože měla kromě jizev po neštovicích ještě tři strumy, říkali jí údajně lidé dobromyslně „volatá Líza“.
Ostatně při návštěvách u dvora neváhala předvádět své tři hrboly na krku v tu nejméně vhodnou dobu. Takové bylo její drsné žertování. S vlastní rodinou nevycházela tak dobře, jako s chovankami ústavu.
Divoká doba
Potíže navíc přinesla sama doba. V důsledku francouzské revoluce musela Alžběta a její dámy dvakrát uprchnout z Innsbrucku před postupujícími Francouzi. Majetek ústavu se stále zmenšoval. Po porážce u Slavkova v prosinci 1805 musel císař František odstoupit Tyroly Bavorsku a Alžběta vyvodila důsledky. Sbalila dokumenty o ústavu, několik cenností a uprchla k císaři do Vídně, kde 20. března 1806 rezignovala na svůj úřad.
Nehodlala však zůstat u dvora, domov našla v Linci v domě hraběte Heinricha von Khevenhüllera, a tam prožila poslední dva roky života. Věnovala se dobročinnosti a již se nesnažila vzbuzovat mnoho pozornosti. Svérázná arcivévodkyně zemřela 22. září 1808, bylo jí 55 let.
