Začátek všeho
„Věc“ se u nich poprvé projevila na jaře v roce 1953. Bayles, tehdy čtyřicetiletý nájemce garáží, bydlel ve svém domě už dosti dlouho. Nejprve bylo slyšet na zahradě srkavé zvuky. Za několik dní neznámý narušovatel domovního klidu přemístil své aktivity přímo do domu.
Ačkoliv rodinu nebylo lehké jen tak zastrašit, naplňovala všechny její členy přítomnost cizorodé entity a dotěrnost, se kterou o sobě dávala v domě vědět, úzkostí a neskrývanými obavami. Poslední dobou se její aktivita projevovala každou noc. Nábytek se sám od sebe přesunoval sem a tam, šaty a knihy nacházeli zpřeházené. Jedné noci Baylesovu ženu Lottie uchopila jakási neviditelná ruka a vláčela ji sem a tam po celé ložnici. Jejich kočka rozhodně odmítala zůstat přes noc v domě.
Mohlo by vás zajímat
Intenzivní strašení
Původně klidný spánek rodiny nyní rušilo podivné a intenzivní klepání a škrábání. Stručně a jasně: ať už rodinu Baylesových pronásledovalo cokoliv, snažilo se to s velkou houževnatostí učinit jejich život co možná nejnesnesitelnějším. Katastrofa podle všeho kulminovala v okamžiku, kdy „Věc“ fyzicky napadla Baylesovu dcerku, která spala v postýlce umístěné v rodičovské ložnici. Bayles později popsal hrůznou scénu. Nejprve prý cítili, že se k nim neznámá entita opět přibližuje. Všichni strnuli, jako by je zahalil jakýsi ledový příkrov, a potom se ve vzduchu začal rozšiřovat podivný zápach, připomínající hnilobu. Všimli si, že Doreen začala ve spánku s něčím bojovat. Na jejím krku byly zřetelně patrné otisky prstů. Byli vyděšení k smrti. William přistoupil a neviditelné ruce odstrčil, jinak by snad dítě zardousily.
Lottie a William už oka nezamhouřili a byli si jistí, že se je entita s použitím veškerých prostředků snaží vyhnat z domu. Mezitím získal Baylesův dům smutný věhlas. Parapsychologové, kteří byli na celou věc upozorněni senzačními zprávami v tisku, se dotazovali, zda by v domě mohli strávit několik nocí. Ti proti těmto záměrům nic nenamítali, protože se mezitím přestěhovali a nechtěli mít se svým někdejším strašidelným obydlím už nic společného.
Parapsychologové
V červnu 1953 se do bytu dostavili dva experimentátoři, vybavení magnetofonem a infračervenými kamerami. Zamkli dveře, rozestavěli přístroje a čekali. Oba po nějaké době usnuli, ale pak je probudil zvuk, jako by se vedle něco rozplesklo na podlaze. Za chvíli slyšeli šramot u dolního závěsu dveří. Okamžitě otevřeli a vyběhli na chodbu vedoucí ke schodišti. V kuželu světla, vrhaného svítilnami, spatřili zvláštní zelenou mlhu, vznášející se u stropu. Ve vzduchu se začal šířit zápach hniloby, který se začal vytrácet teprve za svítání.
Každopádně – na všechny otázky ohledně domu dosud nezazněla žádná rozumná odpověď. Úkazy v domě Baylesových zůstávají i nadále klasickými příklady dosud nevysvětlených fantastických fenoménů.
