Marburg
Vše začalo v německém univerzitním městečku Marburg. 25. srpna 1967 město stálo na počátku šíření panického strachu z vražedných virů. Na klinice bylo během pár dní přijato 23 osob, které po počátečních příznacích mírného nachlazení dostaly vysoké horečky a krvácely ze všech tělních otvorů, a dokonce i kůží. Lékaři krvácení nedokázali zastavit a zdálo se, že hrozí smrtelná, ničím nezadržitelná epidemie. Ale nestalo se tak – když byli pacienti umístěni v izolaci, pohroma se dala na ústup.
Posléze byla odhalena stopa k „pachateli“ – všichni nakažení byli zaměstnanci jedné farmaceutické firmy, která se zabývala výrobou očkovacích látek, a právě tam přišli do styku s kočkodany zelenými z Ugandy. Nakonec zemřelo na tuto nemoc „pouhých“ sedm lidí. Pod mikroskopem byl objeven původce, pojmenovaný virus marburg.
Ebola
Teprve o devět let později se opět objevil v Kongu – tak to alespoň uváděly první zprávy. 318 osob žijících u řeky Ebola trpělo v podstatě stejnými symptomy jako u marburgu. Tentokrát však zemřeli všichni nakažení. Přece jen byly nalezeny rozdíly oproti viru marburg a po místě první epidemie byl tento virus nazván ebola. Průběh nemoci byl relativně stejný – virus ebola způsoboval masivní krvácení vedoucí ke smrti během krátké doby.
Neznámí původci?
V počtu zemřelých ročně vítězí přesto jiná nemoc – malárie – jsou zde však podstatné rozdíly – lékaři znají přesně podmínky nákazy a existuje řada způsobů léčby, zatímco proti infekci virem ebola nebo marburg se stále ještě hledá lék, který by zastavil jejich smrtelné tažení.
Vědci se zaměřují na identifikaci „kořene zla“ (stejně jako u koronaviru), tedy zásobního hostitele, který je sám imunní, a v němž může virus přežít, aniž by hostitele zabil. Poznatky o viru ebola se rozšiřují, beze zbytku však původ objasněn není.
Horká stopa vede do Konga, kde nakažení narazili na kaloně egyptské – ti jsou nyní hlavní podezřelí, zejména když se zjistilo, že se viry ebola i marburg v těle těchto netopýrů rozmnožují, aniž by zvířata onemocněla.
Jisté je, že viry musí z jiných zvířat přeskočit na lidi či lidoopy. Přinejmenším na Západě jsou tyto epidemie rychle potlačeny – zamezí se totiž přenosu kapénkami, výměšky, tělesným kontaktem – a takto izolovaný virus se nemůže dál šířit. V chudých oblastech Afriky neexistuje často potřebné vybavení.
Mohlo by vás zajímat
