Královna Markéta Dagmar: Její pověst laskavé a mírné ženy se v Dánsku uchovala po staletí

To bylo nečekané

Co za tím bylo? Valdemarovi bylo 34 let, ale za vším stál zřejmě rod Wettinů, z něhož pocházela Adléta. Cílem bylo tedy asi připoutat si svým způsobem k sobě znovu manžela. Přemysl Otakar souhlasil rád – dánský král byl vlivnou osobou a teď mohl být jeho příbuzný. Valdemar měl dobré vztahy jak s anglickým Richardem Lví srdce, tak s římským vzdorokrálem Otou IV. Brunšvickým.

A Markéta měla to štěstí, že zásnuby připadly do doby, kdy byla přechodně její matka považována zase za Přemyslovu manželku.

Markéta se narodila pravděpodobně roku 1186, bohužel, platí zde poněkud smutná skutečnost, že středověké prameny prozrazují celkem málo o osudech panovnických dcer.

Svatba a nové jméno

Každopádně se Markéta vydala s honosným doprovodem předních českých i dánských šlechticů do severoněmeckého města Lübecku, kde poprvé spatřila svého nastávajícího, a kde se ještě roku 1205 konala svatba.

V dánském dějepisectví se ale nesetkáme se jménem královny, která by se měla jmenovat Markéta. A to proto, že si ji Dánové překřtili na Dagmar. Snad nedokázali její jméno správně vyslovit, snad prý dostala takové jméno pro svůj půvab, což je sympatičtější vysvětlení. Jméno Dagmar totiž vzniklo spojením staroskandinávských slov dagr a mar, což znamená ranní záře nebo denní panna. Ve skromných dánských pramenech nejsou doklady o tom, že by tu Markéta užívala dvou jmen – zkrátka se zdá, že přijala jméno Dagmar.

A královna byla prý nejen krásná, ale také velmi laskavá k poddaným, vžilo se tedy označení „dobrá královna Dagmar“.  Dále se dozvídáme, že s výbavou si přivezla Markéta i malé stádo krav, protože milovala jejich mléko. V Dánsku se malé stádo rozrostlo a díky zdejším rozsáhlým pastvinám mělo založit světový věhlas dánského chovu skotu – a nejen to, také věhlas dánského sýrařství.

Vládla krátce

Čtyři roky po svatbě se manželům narodil syn Valdemar, ale v dvaadvaceti letech nešťastně zahynul na lovu – toho se ale jeho matka nedožila. Královnou byla pouhých osm let. I za tak krátkou dobu se její pověst laskavé a mírné ženy rozšířila a přežila staletí.

Dagmar zemřela na hradě Ribe, pravděpodobně při porodu dalšího potomka. Král, pro kterého spěšně poslali, ji již živou nezastihl. Ovšem brzy se oženil s portugalskou princeznou Berengarií.

Vzpomínky na laskavou Dagmar ale nová královna nezastínila a Dagmařin hrob v ringsetdském chrámu na ostrově Seeland se stal předmětem takřka uctívání. Po smrti krále byl i on pohřben po jejím boku.

Témata článku