Vládl obrovské říši
Ivan IV. Vasiljevič, jehož ruský národ později obdařil přídomkem Hrozný, což je samo o sobě výmluvné, panoval nad nesmírným územím. Rozloha jeho země činila 2,8 milionu čtverečních kilometrů a v této obrovské říši žilo kromě Rusů mnoho a mnoho dalších národností. Kyjevská Rus utrpěla ve 13. století těžkou ránu tatarským vpádem, po němž následovalo asi dvousetleté období cizí nadvlády – za vlády Ivana IV. to naopak vypadalo, že Rusko spěje k novému rozkvětu. Ostatně z jeho iniciativy vyrostl před Kremlem chrám Vasilije Blaženého, který dodnes zůstává přinejmenším symbolem Moskvy, ne-li celého Ruska.
Ivanův děd, velkokníže Ivan III., začal s takzvaným sbíráním ruské země – koupí, dohodou nebo záborem rozšiřoval moc na okolní knížectví. Chtěl tak sjednotit říši a vytvořit jednotný státní útvar v čele s moskevským velkoknížectvím. Jeho vnuk pak vytvořil základy k vzestupu Ruska mezi evropské velmoci.
Mohlo by vás zajímat
Na příkoří z mládí nikdy nezapomněl
Ivan IV. se narodil 25. srpna 1530. Jeho otec Vasilij III. Ivanovič se po dvaceti letech manželství, z něhož nevzešel potomek, podruhé oženil, ale vybral si ženu polsko-litevského původu. Když se po čtyřech letech narodil následník, mnozí se zapřísahali, že jej nikdy neuznají za dědice ruského trůnu. Za tři roky nato Vasilij zemřel a rozhořel se nelítostný zápas o moc. Ivanova matka Jelena Glinská, chytrá žena, strhla vládu na sebe, ale zemřela již roku 1538, v nedožitých třiceti letech. Kolovaly zvěsti, že byla otrávena. Osmiletý Ivan a jeho mladší hluchoněmý bratr zůstali sami.
Bojaři, vyšší ruská šlechta, ponechali Ivana zcela bez pomoci a na příkoří, která za svého mládí vytrpěl, nedokázal nikdy zapomenout. Bratrům scházelo krom jiného oblečení i jídlo, byli svědkem nactiutrhačských útoků na svou mrtvou matku a v Ivanovi prý dozrávala touha po pomstě. Brutalita se pro něj stala normálním jevem. Ostatně sadistické sklony zřejmě měl – už jako dítě mučil zvířata, ve 13 letech nařídil první vraždu a patnácté narozeniny, kdy dosáhl podle tehdejších zvyklostí plnoletosti, oslavil několika popravami. Tehdy z něj bojaři začali mít strach.
První manželství cara bylo prý šťastné
16. ledna 1547 se dal Ivan v moskevské katedrále Zesnutí Bohorodičky korunovat na prvního cara z milosti boží a velkoknížete veškeré Rusi. Tomuto kroku požehnal moskevský metropolita, nejvyšší představitel ruské pravoslavné církve. Měsíc poté se oženil s Anastazií z rodu Romanovců. Narodilo se jim šest dětí, ale jen jediný syn, Fjodor Ivanovič, přežil své rodiče a nastoupil po Ivanovi na carský trůn. Jejich manželství bylo však považováno za šťastné.
Zanedlouho potom, v červnu 1547, stála Moskva v plamenech. Pověrčivý car považoval požár za varovný signál a rozhodl se, že bude konat už jen dobro. Začal proto reformovat zemi – zřizoval školy, založil první ruskou tiskárnu, vybudoval stálé vojsko a nařídil přijímat prosebné listy chudých.
Roku 1552 se narodil první syn Dimitrij Ivanovič, ale o půl roku později car těžce onemocněl a slíbil, že pokud přežije, vydá se na pouť. Uzdravil se a celá rodina se skutečně chystala na pouť do kláštera sv. Cyrila Bělozerského. Ovšem duchovní Maxim Grek jej prý varoval, že se jeho syn nevrátí živý. Car se i s rodinou přesto vydali na cestu a tu se stalo něco neuvěřitelného – při návratu z kláštera chůva klopýtla a malý Dimitrij se zřítil ze srázu do řeky a byl na místě mrtev – od toho momentu Ivan pevně věřil v magii a čáry.
Ovšem 28. března 1554 se mu narodil další potomek, milovaný syn Ivan Ivanovič. Pět let nato zemřela ale jeho matka – jediný člověk, který dokázal trochu mírnit Ivanovu prchlivost. Car, který podstatně rozšířil území Ruska, zaměřil svou moc proti vlastnímu lidu.
Byl krutovládcem
Váleční hrdinové a vážení rádci byli popraveni jako údajní zrádci. Roku 1561 se oženil s dcerou čerkeského knížete a do manželství pak vstoupil ještě několikrát. O ruku osmé ženy pořádal dokonce v době, kdy jeho sedmá žena ještě žila.
Chtěl posílit svou moc proti mocným bojarům, a tak začal od roku 1565 formovat zvláštní gardu z řad nižší služebné šlechty. Z oddílů těchto takzvaných opričniků vytvořil nástroj, kterým terorizoval celou zemi.
Postavení Ruska se zatím ocitlo v krizi, pokus Ivana o získání přístupu k Baltskému moři vedl k válce s polsko-litevským státem a se Švédskem, a ta trvala 25 let a zruinovala ruské hospodářství. Car ale vraždil dál – kupříkladu v Novgorodě vyvolal roku 1570 masakr, při kterém zemřely tisíce lidí.
A nastal 19. listopad 1582 – tehdy v prudké hádce udeřil svou snachu Jelenu a jeho syn, carevič Ivan Ivanovič, se ji pokoušel bránit. Cara to dohnalo k takové zuřivosti, že syna ztloukl tak surově, že mu způsobil smrtelná zranění. Bylo mu pouhých 27 let. Jelena předčasně porodila. Cara trápily strašlivé výčitky svědomí, ale svůj skutek už zpět vzít nemohl. Také měl dojem, že jej pronásledují duše lidí, které nechal zabít.
Hrůzu měl i z vlastní smrti – datum úmrtí mu prý předpověděli hvězdopravci. A skutečně – v onen den, 18. března 1584, ruský car Ivan IV. Hrozný skonal ve svých 53 letech.
