Nemoc kosila po tisících
Přinesli jej z Krymu janovští obchodníci a po Evropě se rozšířil bleskovou rychlostí. V roce 1350 epidemie pominula, ale vracela se pak každých deset let až do konce století a v dalších stoletích se objevila zase. Mor vyvolával beznaději a šílenství – v mnoha městech byli pobíjeni žebráci a židé nařčení z otravování studní. Procesí kajícníků – flagelantů – procházela ulicemi a okázale se bičovala na důkaz pokání. Jiné zase vedla hrůza z nemoci ke zběsilým radovánkám a bálům. Mor ve 14. století zkosil až třetinu obyvatel Evropy, přibližně 25 milionů lidí.
České země první vlna téměř minula, zato vlna druhá je doložená z let 1357 – 1363.
Mohlo by vás zajímat
Viníkem byla blecha
Příchod moru oznamovaly houfy krys v ulicích přeplněných smetím. Ve skutečnosti nebyly nositeli bacilu moru samotné krysy, ale jejich parazit – blecha. Přenesla-li se z krysy na člověka, propukla epidemie.
Původce moru se však podařilo objevit teprve koncem 19. století, pro boj s metlou moru byly znalosti středověké medicíny nedostatečné.
Jak lékaři léčili mor
Někteří lékaři, zachváceni panikou, uprchli při prvním náporu nemoci daleko od nákazou stiženého města, čímž následovali příkladu mnohých bohatých měšťanů. Jiní naopak zůstali na místě a snažili se s nemocí bojovat po boku duchovních. Všichni byli přesvědčeni, že mor se přenáší vzduchem, na ochranu tedy vymysleli bizarní masky ve tvaru ptačího zobáku, které plnili vonnými látkami.
Také podle nich měl mor co do činění s nepříznivým postavením vesmírných těles. Péče poskytovaná nemocným byla neúčinná: postřikování octem, projímadla, pouštění žilou a vykuřování místností. Ovšem nejlepší obranou byl stále útěk – z místa, kde nemoc propukla.
Toto onemocnění však má dvě podoby: pro dýmějovou formu moru je typická horečka a zduřelé uzliny. Šance na přežití tu byla – dvacet až čtyřicet procent. Plicní mor byl nebezpečnější, přenášel se kapénkovou nákazou a úmrtnost byla ve středověku téměř stoprocentní.
Světci měli pomoci
Jelikož, jak již bylo uvedeno, se mor považoval za projev božího hněvu, obraceli se lidé na světce s prosbou o pomoc. U nás byla nejoblíbenější Panna Marie, pak také svatý Roch a svatý Šebestián. V 17. století přibyli ještě Karel Boromejský, Rozálie z Palerma a svatá Pavlína.
Stavěli se morové sloupy jako poděkování za ukončení morové epidemie nebo za to, že se nemoc příslušnému městu vyhnula. Morové sloupy, na nichž byli často zobrazováni uvedení světci, jsou ve městech dodnes k vidění.
Můžeme chytit mor?
Poslední morová epidemie propukla v našich zemích v letech 1713 až 1715. Od roku 1716 se na českém území epidemie moru neobjevila. Přestože stále ještě lidé neznali příčinu moru ani účinnou léčbu, nemoc ustoupila.
To ovšem neznamená, že mor až do dnešní doby zmizel. Údaje WHO dokazují, že i dnes se člověk může pravým morem nakazit, přičemž úmrtnost je pět až patnáct procent. Vyskytuje se ale spíše v Africe, Americe a v Asii.
Roku 1894 byl objeven bacil Yersinia pestis, který je původcem moru. Bylo také zjištěno, že nesnáší teploty vyšší jak 60 stupňů Celsia a bylo prokázáno, že se bacil nenachází v hrobech, do kterých byly před staletími pohřbívány oběti moru.
Navíc – proti moru již existují léky – antibiotika, zejména tetracyklin, chloramfenikol, streptomycin.
