Šajtan: Toto slovo v průběhu dějin změnilo svůj význam – od tazatele až k démonu zla

Proměny smyslu slova znamenají nakonec mnoho

Šajtan či Satan v hebrejštině znamenalo původně asi tolik jako „protivník“ nebo dokonce pouze „tazatel“, a teprve později nabylo významu něčeho špatného.

O Šajtanovi se zmiňuje také korán, kde vystupuje jako našeptavač zlých nápadů a myšlenek do lidských uší a srdcí – zdá se však, že nad lidstvem nemá faktickou moc a dokáže lidi pouze svádět a přemlouvat ke špatnostem.

Podle islámské legendy Alláh stvořil Adama a andělům nařídil, aby se mu poklonili. Všichni andělé poslechli, až na Šajtana, který prohlásil, že jelikož je Adam stvořen z hlíny, kdežto on z ohnivých plamenů, je lepší než Adam. Alláh Šajtana zavrhl a poslal do pekel, posléze se ale nechal obměkčit a celou akci odložil.

Šajtan tudíž vystupuje jako někdo, kdo má otevřeně v úmyslu odvádět Adamovy syny ze správné cesty a daří se mu je klamat. Postupem doby se stává tím, který odvádí do pekla všechny, kteří uvěřili jeho našeptávání a je znám jako zdroje veškerého zla, které existuje.

Byli to spíše démoni

Šajtanové v islámských mýtech představují kategorii džinů čili zlých duchů, démonů.  Arabský učenec al-Džáhiz dokonce popsal celou hierarchii zlých džinů, které označuje jako nevěřící duchy. V arabském folklóru figurují šajtani (tedy není jen jeden, ale je jich mnoho) jako mimořádně špinavá stvoření obojího pohlaví, která na sebe berou lidskou podobu, ale na nohou jím zůstávají kopyta. Vyskytují se prý na místech, kde je šero, rozšiřují nemoci a živí se výkaly.

Zdá se, že úloha, v níž se šajtani vyskytují v islámské tradici, pochází z židovského folklóru, přičemž ale tyto bytosti mohou vystupovat i jako džinové velmi chytří a nemusí být vždy zlí. I to je ohlasem židovského mýtu, který satanovi připisuje spíše úlohu tazatele.

Témata článku