Pověsti o potopě světa pocházejí z celého světa
Tento záznam, pocházející asi z roku 600 př. Kr., má paralely po celém světě a zakládá se zřejmě na zprávách o povodních z babylónsko-asyrského území. S potopou jako trestem božím, uloženým hříšnému lidskému rodu, se setkáváme v tradicích mnoha národů. Věda má doloženo celkem více než 250 zpráv o povodních z celého světa. Roku 1872 byly při vykopávkách v Kujundžiku nalezeny pozůstatky královské knihovny z Ninive, mezi kterými byl také babylónský epos psaný klínovým písmem z roku asi 2600 př. Kr., který vstoupil do dějin Orientu jako Epos o Gilgamešovi.
Co vypráví Epos o Gilgamešovi
Ústřední postavou je hrdina Gilgameš, král z Uruku. Jak je zaznamenáno, putoval kdysi ke svému prapředkovi Utanapištimu, který mu prý vyprávěl o velké povodňové katastrofě, kterou zažil jako očitý svědek. Utanapištim je babylónský Noe, praotec lidstva. Podobně jako v bibli je varován předzvěstí, vystaví pro sebe a své nejbližší loď podobnou arše, do které se uchýlí, než vody opadnou. Také on vypustil holubici, vlaštovku a havrana a opustil archu se svými nejbližšími, když se havran nevrátil.
Mohlo by vás zajímat
Není pochyb o tom, že ve starém Orientu skutečně před několika tisíci let došlo k povodňové katastrofě. Také v Asýrii existuje pověst o potopě, která se velice podobá babylónské báji. Hrdinu Gilgameše zde představuje Izdubar, jeho předka Hasíz-Adra neboli Xisuthros. Na rozdíl od bible zde není hněv bohů zaměřen na vyhlazení veškerého lidstva, ale pouze na zničení města Šuruppak, které leží uprostřed mezi Babylónem a Hyllou na jedné straně a Bagdádem na straně druhé, u dnešního vrchu Abu-Habba.
Jak rozsáhlá tedy potopa světa byla?
Lze tedy předpokládat, že základem biblického příběhu o potopě byla mohutná povodňová katastrofa. Mnozí badatelé jsou ovšem zajedno v tom, že rozhodně však nešlo o povodeň, která by zpustošila celou Zemi. Rozsáhlou povodní byla podle nich postižena pouze země dvou řek. To by mělo vyplývat již ze skutečnosti, že Noemova archa nepřistála v žádném případě na hoře Ararat v Arménii, která tento název dostala mnohem později, ale na malé náhorní planině v oblasti u ústí Eufratu a Tigridu, nazývané rovněž Ararat.
Babylónské texty udávají dokonce přesně místo, kde by měly být pozůstatky archy, totiž na jižní straně Araratu. Tam byly skutečně nalezeny tři kusy dřeva, které by mohly potvrzovat domněnku o místě, kde archa přistála. Je však skutečně možné, aby se až do dnešního dne zachovaly pozůstatky dřevěné lodě, která přestála povodeň před několika tisíci lety?
O vymezení rozsahu potopy existují ještě další doklady. Ale nehledě na to je údaj v Genesis, že nepřetržitě pršelo 40 dní a 40 nocí a v důsledku toho došlo k povodni, která dosahovala výše 15 loktů nad nejvyššími vrcholky nejvyšších hor, předpokladem z hlediska přírodních věd nereálným. Povodeň zaplavující celou Zemi a sahající nad nejvyšší hory není myslitelná již jen proto, že lidstvo od té doby zažilo a přežilo mnohem horší katastrofy.
Je ale zajímavé, v kolika zemích světa je pověst o pustošící, všezničující potopě rozšířená: Asie má o potopě 13 samostatných pověstí, Evropa čtyři, Afrika pět, Amerika celkem 37. Podle záznamů Aztéků trvala potopa od 5 dnů do 52 let. Jako příčiny se vedle dešťů uvádějí také sněhové bouře, zemětřesení, větrné smrště a mořské vlny nebo tání ledovců (Edda). Číňané dokonce udávají jako důvod zlého ducha Kung-Kunga, který ve hněvu srazil hlavou jeden ze sloupů, kterými je podpíráno nebe. Tak se obloha zřítila a nesmírné proudy deště zaplavily celou Zemi.
Při vykopávkách v Uru v Mezopotámii, prováděných v letech 1922-1929, se narazilo na vrstvu zeminy o tloušťce dva a půl metru, která mohla být jedině pozůstatkem potopy neslýchaných rozměrů. Aby se mohla v takovém množství naplavit, musela by na tomto místě delší dobu stát voda do výšky osmi metrů. To by ale znamenalo, že byl zaplaven celý kraj od pouští Iráku až k pahorkatině Elam, od starého Babylónu až k Perské zátoce.
