Dvě ženy krále Jiřího z Poděbrad: Byly zcela odlišné povahou i zájmy

První manželka byla spíše ochránkyní chudých

Čeští panovníci brali při svých sňatcích v úvahu v prvé řadě politické momenty, to často znamenalo vybrat si manželku z ciziny. Ovšem při vyprávění o osudech obou manželek Jiřího z Poděbrad musíme vycházet z okolností, za nichž tento český šlechtic dosáhl královské hodnosti.

Zvolení Jiřího z Poděbrad bylo evropskou senzací, protože se jednalo o muže, který nemohl uplatnit na osiřelý český trůn žádné dynastické nároky, navíc byl podezřívaný z kacířství.

Nebudeme zde však popisovat politickou situaci, pozornost obrátíme opravdu k jeho ženám.

První ženou pána z Poděbrad byla Kunhuta ze Šternberka. Pocházela ze starobylého českého rodu, byla dcerou Smila ze Šternberka, který se v událostech po roce 1419 osvědčil na straně pražanů. Kunhuta se narodila roku 1423, za Jiřího byla provdána roku 1440. Jejich manželství nemělo dlouhého trvání, ale bylo plodné – za pouhých devět let stačila Kunhuta porodit sedm dětí. Jméno nejstarší dcery neznáme, v roce 1442 následoval syn Boček, o rok později Viktorin, mezi lety 1444 – 47 dcera Barbora, v roce 1448 syn Jindřich a naposled dvojčata Kateřina a Zdeňka, při jejichž porodu Kunhuta zemřela.

Krátce předtím se přestěhovala s mužem z poděbradského hradu do hlavního města, na Staré Město, do domu U pelikána.

Kunhuta byla známa jako dobrá hospodyně, tichá družka a ochránkyně chudých.

Druhá žena se věnovala politice

Nicméně již příští rok se v Poděbradech slavila svatba. Nevěstou byla již výše uvedená Johana z Rožmitálu, sestra předáka katolického panstva Lva z Rožmitálu. Johana byla zcela jiným typem ženy než Kunhuta. Energie měla na rozdávání, věnovala se i složitým politickým otázkám. Byla prý vášnivě oddána hlavnímu manželovu poslání – politice. Stala se mu partnerkou i ve vladařských záležitostech. Když se dali dohromady, tvořili velmi schopnou dvojici. Také svým způsobem ztělesňovali nové poměry v Čechách. Johana zůstala katoličkou, to jí ale nebránilo shodnout se s manželem-kališníkem. Právě přes manželku, jak se zdá, našel král porozumění s katolickou šlechtou, a vše vyústilo ve slavnou královskou korunovaci.

Protože ale údajně Johana vstoupila do politiky zrovna v době záhadného úmrtí Ladislava Pohrobka v roce 1457, stala se nejednou terčem pomluv a závisti…

Dnes již víme, že chudák Ladislav Pohrobek zemřel na leukémii, ale tehdy byla jeho smrt spojována s Jiřího intrikami a vykonavatelkou měla být právě Johana. V přestrojení za uherskou šlechtičnu měla prý otrávit Ladislava jablkem. Docela jako v pohádce o Sněhurce. V zahraničí získal příběh nový nádech a smrt Ladislavova byla přičítána Johanině neopětované lásce k němu.

Každopádně jí současníci vytýkali přílišnou pýchu a zálibu v luxusu.

Klepy se jí nevyhnuly

Nevyhnula se ani dalším pomluvám. Od královské volby neměli manželé děti, přestože před rokem 1458 rozšířila Johana početné manželovo potomstvo. Roku 1452 se narodil syn Jindřich mladší, známý spíše jako Hynek, pak dcera Anežka a roku 1456 Ludmila.

Samozřejmě právě po korunovaci záleželo na tom, aby se králi narodil syn. Johana se léčila z neplodnosti, ale ani věhlasní lékaři nemohli pomoci.   Zdá se, že příčina neplodnosti nespočívala na Johaně, ale na zdravotním stavu krále.

Král Jiří ovšem uvažoval o tom, že by Viktorin či Jindřich mohli získat královskou hodnost, snažil se to podpořit i výběrem jejich manželek.

V posledních letech života byli Jiří i s královnou v defenzivě. Podílely se na ní nejen následky papežské klatby, ale také postupující choroba, Jiří zemřel roku 1471.

Trůn získal Vladislav Jagellonský, přičemž Johana jej podporovala, a zůstávala výraznou osobností českého politického života. Mladý král dokonce dal na její rady.

Poslední léta prožila na Mělníku, věnném městě českých královen, kde roku 1475 zemřela.

 

Témata článku