Historie hradu je dlouhá
Hrad byl založen v 11. století na místě velkomoravského hradiště, měl chránit jižní hranici přemyslovského státu. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1061. Hrál významnou úlohu v zastavení postupu německé kolonizace na sever. Další zpráva o tomto sídle pochází z 80. let 12. století, kdy český kníže Bedřich napadl svého rivala, znojemského knížete Konráda II. Otu a vyplenil znojemskou provincii – hrad Bítov však při tomto tažení odolal.
Před polovinou 13. století začala jeho přestavba a počátkem 14. století se dostal do rukou Lichtenburků (po vymření Přemyslovců), kteří hrad dále přestavovali a zůstali zde až do roku 1576. V 17. století byl v majetku rodu Jankovských z Vlašimi, kteří jej přebudovali na barokní opevněný zámek. Další přestavba hradu byla provedena v 19. století za Daunů. V té době získala také zcela novou podobu téměř šest století stará hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie. Jindřich Daun nechal v kapli zřídit rodovou hrobku. Kromě rodiny Daunů je tu také pohřben poslední majitel hradu baron Jiří Haas, pro kterého sídlo koupil roku 1912 jeho otec, velkovýrobce porcelánu Georg Haas z Haasenfelsu.
Zajímavá je sbírka vycpaných psů
Hrad je plný nevšedních sbírek. Interiéry zdobí sbírka obrazů německých a rakouských romantiků. Dále je v hradním paláci kupříkladu rozsáhlá zoologická sbírka tuzemských i exotických zvířat a trofejí, a tu založili Vladimír a Otakar z Daunu. Jiří Haas ji rozšířil o 49 vycpaných psů – tato specifická sbírka je největší svého druhu na světě.
Jiřího Haase bychom mohli nazvat Casanovou
To ale není jediná zdejší zajímavost. Další jsou tajemné kroky na schodech, chodbách a otevírání dveří v bývalém bytě posledního majitele, barona Jiřího Haase, kde ukončil svůj život. Tento člověk byl na jedné straně úspěšným podnikatelem a spolumajitelem porcelánky Haas a Czjzek, na straně druhé i náramným Casanovou.
Všude s sebou nosil deníček, kam si zapisoval své milenky – kdy a kde s nimi byl, co s nimi dělal a jaké to bylo. Většina žen byla jeho zaměstnankyněmi buď na Bítově, nebo v porcelánce. Dokonce si je známkoval od jedničky do pětky. A jedničkářky se mohly spolehnout, že budou mít nejrůznější prémie. Podle notýsku prý Haas stihl v jednom roce i 285 žen – a to si zapisoval jen ty nové, pokud se s nějakou stýkal opakovaně, tak si to nezapisoval.
Skončil ale nešťastně. Za války zastával protinacistický postoj, zachránil prý dokonce několik Židů ze svého panství. Po skončení války přesto dostal rozkaz, aby opustil hrad i stát. S tím se nemohl smířit, tak odešel do svého pokoje, a tam se zastřelil. Jsou to snad jeho kroky, co se rozléhají hradem?
