Ostrov Europa je tropickou noční můrou
Než před velkoměstem uprchnete do náruče některého rajského ostrova, nezapomeňte si o svém vyhlédnutém cíli zjistit dostatek informací. Právě to totiž zanedbali členové nadšené skupiny, která na samém začátku 20. století vyplula z jednoho madagaskarského přístavu směrem k malému ostrůvku. Viděli v něm příležitost, kterou všichni ostatní přehlíželi.
Kolonisté totálně ztroskotali
Dobrodružství vzalo rychlý obrat. Na ostrově totiž nebylo možné sehnat ani minimum pitné vody. Situace přerostla v drama, když se část kolonizátorů rozhodla odplout na kánoích – všichni do jednoho se utopili.
Další osadníci propadli násilí
O pár let později se pokusili o kolonizaci další odvážlivci. Ani jejich příběh se neobešel bez hrůzy. Jedni osadníci tehdy zabíjeli druhé pod záminkou, že jim zneuctili manželky. Samotné ženy pak krátce poté zemřely za nevyjasněných okolností. Zůstali jen dva přeživší, jejichž svědectví se stalo podkladem pro román Daniela Vaxelaire Ostrov ztracenců.
Europa zklamala i techniky
Na první pohled přitom místo vypadalo slibně: sluneční svit zaručený polohou u obratníku Kozoroha, ryby v Mosambickém průlivu a relativní blízkost Madagaskaru. Jenže realita byla jiná – neúrodná půda z korálového vápence, zaplavovaná nížina a hejna žraloků odrazovala od koupání i od plaveb.
Ani technici meteorologické stanice, založené v roce 1950, tu dlouho nevydrželi. Vyhodnotili, že jejich přítomnost není nutná, a měření přenechali automatickým systémům.
Vojáci vydrží jen krátce
Dnes na ostrově působí jen malý francouzský vojenský oddíl. Jeho úkolem je připomínat, že Europa patří k tzv. Roztroušeným ostrovům – absurdnímu souostroví, jehož pět částí je rozeseto severně, jižně i západně od Madagaskaru.
Vojáci brzy pochopili, že na Europě se žít nedá. Na ostrov vyjíždějí jen na co nejkratší dobu a po soumraku se ukrývají před mračny komárů, které proměňují tropickou idylu v pekelnou noční můru.
Mohlo by vás zajímat
