Blíží se Dušičky. I za hrob se musí platit. Jak nepřijít o hrobové místo, když zemře jeho majitel

Kdo je majitelem hrobového místa

Pokud patříte k těm, kteří přijdou na hrob uctít památku zesnulých, ale neřeší praktickou stránku věci, pak jste možná měli za to, že majitelem hrobu je někdo z vaší rodiny. To je ale velký omyl. Vlastníkem hrobového místa je totiž provozovatel pohřebiště. Zpravidla se jedná o obec nebo registrovanou církev provozující pohřebiště ve veřejném zájmu. Tento provozovatel pak pronajímá hrobová místa jednotlivým nájemcům (tedy např. právě někomu z vaší rodiny). Děje se tak na základě smlouvy o pronájmu hrobového místa.

Hrobové místo není zadarmo

Smlouva musí být uzavřena písemně a její nutnou součástí je výše nájemného, případně cena služeb spojených s nájmem. Za hrobové místo platí nájemce nájemné. (Dříve bylo běžné zaplatit nájem i na 10 let dopředu.) Jakmile tato doba uplyne, provozovatel ho vyzve k podepsání dodatku smlouvy a k úhradě na další období. Výhodou předplacení delšího časového období je, že po tuto dobu nedochází ke zvyšování ceny (není-li ve smlouvě stanoveno jinak).

Hrobové místo, hrobové zařízení, hrob

Tyto pojmy lidé v běžném hovoru nerozlišují, je v nich však podstatný rozdíl:

Hrobové místo je místo určené pro zřízení hrobu či hrobky nebo místo pro uložení uren. Vy jste pouze jeho nájemcem, jeho majitelem je provozovatel pohřebiště.

Hrobové zařízení je např. hrobka, pomník, deska, trvalé ozdoby hrobu. V tomto případě jste jeho majitelem vy. Pokud končíte nájemní smlouvu, jste povinen toto zařízení odstranit.

Hrob je hrobové místo, do kterého jsou uloženy lidské ostatky a následně zasypány zeminou. Nepovažuje se za stavbu, ale za účelovou úpravu terénu.

A co keře a stromy?

Vlastníkem porostu je vlastník pozemku, a tím je zpravidla město, které je rovněž vlastníkem pohřebiště. U porostu  nezáleží na tom, kdo ho vysadí. Takže pokud si u hrobu vysadíte strom či keř nebo růži, nebude v podstatě vaše. Na pohřebišti zpravidla není dovoleno vysazovat rostliny, které by svými částmi zasahovaly mimo pronajaté pohřební místo. Tedy např. růžový keř, který se časem kořeny i větvemi rozroste až k „sousedovi“.

Když nájemce hrobu zemře

Hrobové zařízení, stejně jako smlouva o nájmu hrobového místa, je předmětem dědictví. Pokud zemře nájemce hrobového místa, může provozovatel pohřebiště uzavřít smlouvu jen s právoplatným dědicem, který je uveden v soudním rozhodnutí o dědictví. (Cenu hrobového místa stanoví soudní znalec působící v oboru oceňování nemovitostí.) A zde je často kámen úrazu. V pozůstalostním řízení se totiž občas na tyto položky zapomene. (Notář se nezeptá a pozůstalé to vůbec nenapadne.) A když se na to časem přijde, vzniknou zbytečné komplikace, protože musí dojít k obnovení dědického řízení. Navíc se často jedná o předmět zdlouhavých sporů mezi pozůstalými.