Vincent van Gogh – život geniálního umělce je dodnes opředen záhadami

Hádankami opředený

Jeho život je opředen mýty a záhadami, jeho díla dosahují na aukcích rekordních cen desítek milionů dolarů. A přitom během své krátké tvůrčí dráhy byl prakticky zcela neznámý. Ke všemu ještě do svých třiceti let ani netušil, že se chce stát malířem.

Mládí

Narodil se roku 1853 v holandském Groot-Zundertu v rodině kalvinistického pastora, který synovi vštěpoval asketickou víru, vážnost a zodpovědnost. S tím pak také Vincent přistupoval k životu. Už jako dítě byl spíše uzavřený. Chtěl se stát kazatelem, ale v 16 letech musel začít vydělávat, a tak nastoupil u jednoho ze svých strýců jako příručí v obchodě s obrazy. Jako galerista se dostal do Haagu a později do Londýna a Paříže. Během svého pobytu v Londýně v roce 1873 prožil milostné zklamání, které ho poznamenalo na celý život. Zdá se, že od té doby už nenašel opravdový klid a je možné, že právě tato událost probudila k životu jeho duševní chorobu.

Zrození malíře

Dále sice usiloval o povolání kazatele, ale opakovaně neuspěl při zkouškách na teologickou školu a nakonec byl poslán jako kazatel do malé hornické osady v jižní Belgii. Právě zde vznikly od roku 1881 jeho první kresby a obrazy, v nichž zachytil bídu a drsný život zdejších obyvatel. Po dvou letech opustil Belgii a rozhodl se věnovat malířství.

Za finanční podpory svého mladšího bratra Théa navštěvoval lekce výtvarného umění v Haagu, později se vrátil k rodičům na venkov. Tam roku 1885 vzniklo jeho první mistrovské dílo Jedlíci brambor, které zachycuje chudou vesnickou rodinu u večeře.

Vincent v Paříži

V únoru 1886 přijíždí do Paříže a na Montmartru se usazuje u bratra Théa, který tu pracuje jako galerista. Bratr jej také seznámil s Claudem Monetem, Camillem Pissarrem a Georgem Seuratem – a z Vincenta se stal obdivovatel impresionismu. V té době opouští sociální témata, maluje Paříž a experimentuje s jasnými barvami. Jeho hlavním idolem se stává Gauguin. Ostatní malíři ovšem neprojevují zájem ani o jeho obrazy, ani o jeho myšlenky, a Vincent začíná pociťovat deprese. Touží po venkově, a tak v roce 1888 odjíždí do Arles v Provenci.

Tady jej ovlivnila krajina prozářená sluncem – pocítil zase příliv tvůrčích sil. Vrhá se tak do práce s náruživostí, která se mění v posedlost. A tak během následujících dvou let vytvořil několik set obrazů, mezi nimi i stěžejní díla Vlastní podobizna, Malé vesničanky a další.

Van Goghovo ucho

Opakovaně zval do Provence i přítele Gauguina, ale ten cestu neustále odkládal. Nakonec v říjnu 1888 přece jen přijel a van Gogh pro něj jako dárek namaloval první se svých slavných Slunečnic. Jenže Gauguinovi se v Arles nelíbilo, hádali se a Vincenta se znovu zmocnily deprese. Těsně před Vánoci Gauguin oznámil, že odjíždí. Co se stalo pak, je poněkud záhadné – zoufalý Vincent se měl na přítele vrhnout s břitvou, ale pak se vzpamatoval a za trest si prý uřízl kus ucha…

Smrt

Nějakou dobu pak strávil v nemocnici a od května 1889 žil na vlastní žádost v ústavu pro duševně choré v Saint-Rémy. V květnu 1890 se usadil nedaleko Paříže pod dohledem přítele dr. Gacheta, jemuž věnoval slavný Portrét doktora Gacheta. Každý den maloval nový obraz, a tak vznikli i Havrani nad obilným polem – obraz nanesený divokými tahy štětce, vyzařující už šílenství prázdnoty a zoufalství. O týden později se malíř venku v poli střelil revolverem do hrudi a následující den, 29. 7. 1890, zemřel.

Během 9 let namaloval v naprosté osamocenosti a zcela nepochopen 900 obrazů, které znamenají mezník ve vývoji moderního malířství.

 

Témata článku

Doporučujeme