Zjevování bílé paní patří mezi typické příklady rodových pověstí, označovaných jako praesagia mortis, předsmrtná znamení. Vždy, když měl umřít příslušník rodu, byl znamením předem varován. Právě Perchta z Rožmberka, která žila v 15. století, je známá jako přízrak, který se v takových chvílích zjevoval. Jeden z jejích portrétů prý zase označuje cestu k pokladu. A není divu, že se podle pověsti stala přízrakem – za života byla velmi nešťastnou ženou. Díky dopisům, které kolovaly v rodině, se o jejím životě můžeme dozvědět věci, které měly zůstat utajeny.
Manželství? Obchod!
Byla dcerou Oldřicha z Rožmberka a dětství měla až do svatby celkem idylické. Budoucího manžela Jana z Lichtenštejna viděla poprvé na svatbě. A od svatby se její život zcela změnil. V horší a nejhorší. Jan, který si ji vzal pro peníze, zuřil. Oldřich z Rožmberka mu totiž slíbené věno posílal jen v malých splátkách. Navíc – jak už to tak bývá, někdy si dva lidé prostě nesednou. Bohužel tomu tak bylo i v případě Perchty a Lichtenštejna. Už na svatbě prý zbledla tak, že byla podle pověstí bledší než na obraze, který nechal její otec namalovat při jejích námluvách.
Nešťastnou okolností byl i vztah se tchyní, která bydlela s manžely na sídle v Mikulově, a to i se svými dvěma dcerami. Janova matka Hedvika Perchtu také nesnášela. Jan zatím proklínal všechny, kteří mu sňatek doporučili. Perchtinou útěchou byla tak jen malá dceruška a přítelkyně Šiermaryn, kterou si dovezla s sebou z Krumlova. A také to, že mohla psát své rodině již zmíněné dopisy.
Jedla hůř než služebné
Perchta v té době spíše živořila než žila, neměla téměř co jíst a trápila se tím, že ani dceři ani novorozenému chlapečkovi se příliš jídla nedostávalo, protože Jana zřejmě vlastní děti příliš nezajímaly. Ona i Šiermaryn doslova prosily příbuzné o pomoc. Potom přišla další krutá rána – synek zemřel a posléze manžel vyhnal i Šiermaryn. Perchta dělala všechno, aby se s Janem usmířila, ale on se při rozhovoru s ní vždy jen rozčílil. Netrvalo dlouho a Perchta začala podezírat tchyni, že se ji pokouší otrávit. Kdo ví, možná šlo již jen o paranoiu? Celá věc se donesla dokonce až ke králi. Ten Jana napomenul a nařídil, aby se choval ke své manželce lépe, což Lichtenštejna samozřejmě ještě více rozzuřilo a hodlal dát děti do opatrování své matce.
Nakonec ale musel ustoupit a Perchta dostala vlastní světnici a také jako ochranu zemana Špána, který tehdy sloužil u jejího bratra – že by tedy na pokusu o vraždu něco bylo? Jan pobýval většinu času ve Vídni a Perchtě se alespoň trochu ulevilo.
Bílou paní se však nestala jen pro svůj nešťastný osud. Roku 1473 zemřel její manžel a říká se, že ji na smrtelné posteli prosil o odpuštění. Perchta však odmítla.
Přízrak bílé paní
Po Perchtině smrti se začaly šířit zvěsti, že na Českém Krumlově a dalších hradech pánů z Růže straší coby bílá paní. Říkalo se to i o jiných členkách rodu, ale Perchta z Rožmberka patří u nás zřejmě k nejznámějším. Její tragický osud zůstal zvěčněn a stala se svým způsobem nesmrtelnou…alespoň v pověstech.
