Během své historie se třikrát tento romantický hrad proměnil v opuštěnou zříceninu. Pokaždé se však znova ukázal v plné kráse. Jinak patří k těm hradům, které se nespokojí s jedním strašidlem.
Historie hradu
Postavil jej zřejmě v první polovině 14. století rod Berků z Dubé – byl to mocný rod, který ovládal velkou část severních Čech. Ovšem jakmile se páni z Dubé za husitských válek postavili na stranu krále Zikmunda, husité roku 1426 hrad dobyli a pobořili. Byl sice opraven, ale majitelé se začali často střídat a o hrad příliš nedbali.
Počátkem 16. století přestal být obýván, a tak samozřejmě chátral. Právě tehdy začal ovšem přece jen někomu sloužit jako sídlo – loupežníkům. Ti škodili celému okolí. Podařilo se je vyhnat a Kokořín se dočkal obnovy. Přečkal i třicetiletou válku, po ní však nesměl být z nařízení císaře udržován, aby se nemohl stát případným obranným bodem nepřítele. Je tak zřejmé, že po čase se proměnil opět ve zříceninu.
Ale v 19. století koupil Kokořín podnikatel Václav Špaček, a dal jej zrestaurovat a dostavět do podoby romantického středověkého sídla.
V 19. století inspirovaly romantické rozvaliny mnohé umělce – krom jiných Karla Hynka Máchu, který do jejich blízkosti umístil děj románu Cikáni.
Pověsti
Jak již bylo uvedeno, hradních strašidel je více. Především však jde o přízrak mladé dívky, která se vyznačuje lomozem a úpěním. Stojí poblíž paláce a snaží se setřít ze zdi krvavou skvrnu – v ruce přitom drží uříznutou hlavu vousatého muže.
Má prý jít o dceru mlynáře. V dobách, kdy se usadili na hradě loupežníci, kteří si podle svého vůdce říkali Petrovští, přepadli mlýn, mlynáře zabili a matku s dcerou odvlekli na Kokořín. Děvče chtěli zneužít, ale podařilo se mu za pomoci matky uprchnout – matka však za to zaplatila životem. Mlynářova dcera se dostala až do Mělníka. Silný oddíl vojáků pak loupežníky pobil nebo pochytal. Pomstou hnaná dívka se postavila samotnému vůdci Petrovskému a podařilo se jí uříznout mu hlavu. Celé kokořínské údolí si oddechlo a s ním také celý kraj.
Jiná varianta praví, že vůdce loupežníků chodil nějaký čas za dívkou, převlečen za slušného nápadníka z Mělníka. Lstí se pak zmocnil mlýna i jeho obyvatel. K útěku zde dívce pomohla stařena, která loupežníkům dělala hospodyni. Pomohla jí k útěku tajnou chodbou. Pak se děvčeti podařilo dostat do Mělníka a zburcovat lidi. Vojáci se dovnitř dostali stejnou tajnou chodbou, překvapili tak loupežníky a mohli je snadno pobít.
Dále se prý na ochozu věže o půlnoci zjevuje tajemná bílá postava, obklopená plamenem. Je to údajně duch mladíka, který jednou vypil víc než měl a vsadil se, že v noci dojde do hradu a přinese jednu z lidských kostí, které byly naházeny v hradním sklepení. Odešel a už ho nikdy nikdo nespatřil – co se tehdy ve sklepení událo, zůstalo navěky tajemstvím.
Ze sklepení se ovšem také ozývá nářek – má to být přízrak muže, který se tu kdysi zastřelil.
Dnešní majitelé hradu
V roce 1950 byl hrad zestátněn, roku 2006 navrácen Špačkovým a ti jej nadále nechávají přístupný veřejnosti.
