Pojmenování druid znamená něco jako „mnoho vědoucí“ či „mnoho vidící“. Víme o nich jen velmi málo, přestože neměli v jiných pospolitostech svého času obdoby, tak byli Kelty váženi. Kupříkladu není ani zcela jasné, jak se ke svému postavení dostávali. Druidové byli také věštci a při každém závažném rozhodnutí kmene nesměly chybět jejich předpovědi – věřilo se prý, že mohou budoucnost i ovlivnit. Samozřejmě byli i léčitelé.
Moc slova
Keltská civilizace přisuzovala slovu význačné místo. V učení druidů, které bylo výhradně ústní, se neustále zdůrazňovalo nebezpečí psaného slova. Chtěli si snad uchránit tajemství svého umění, aby si zachovali moc?
Zákony se údajně nezapisovaly, druidové je tak mohli snadno „aktualizovat“. Mylnou by ale byla domněnka, že Keltové neuměli psát – o znalosti písma svědčí i archeologické nálezy (voskové tabulky a rydla, která byla hojně nalézaná i na českých oppidech). A není také pravdou, že druidové zakazovali jakékoliv psaní!
Zaklínání
V náboženských obřadech mělo zaklínání mimořádné postavení. Aby se zachoval jeho magický účinek, muselo se pronášet podle přesných pravidel, přičemž jeho forma byla stejně důležitá jako jeho obsah. Rytmus, spád řeči, intonace, to vše muselo být podepřeno správnými gesty. Toto všechno bylo také podmínkou nevšední moci zaklínačů.
Vypravěčské umění se ale nedalo získat rychle a bylo k němu třeba dlouhých let zkušeností. Věřilo se však, že kdo se mu naučí, bude vládnout nesmírnou mocí. Věřilo se také, že druidové se mohli v bitvě postavit mezi bojující strany a pouhou silou slova dokázali vynutit konec nepřátelství.
Lidské oběti?
Hodně se hovoří o lidských obětech. Zdá se, že Keltové přinášeli lidské oběti stejně jako jiné starobylé národy, a to jako úlitbu bohům, případně ve způsobu umírání oběti druidové četli budoucnost. Podle posledních bádání však nebylo lidských obětí zdaleka tolik, jak se dříve předpokládalo.