ČESKO – Světová meteorologická organizace pravidelně připravuje souhrnné zprávy tematizující aktuální stav klimatu a to, jak se daří (či spíše nedaří) snižovat emise skleníkových plynů. Ačkoliv k pandemickému období se pojila jistá očekávání vycházející z faktu, že průmysl v mnoha oblastech pozastavil svou produkci, a mnozí tak čekali, že objem emisí se sníží, opak je pravdou. Z hlediska žebříčku zemí, které se na znečišťování planety podílejí nejvíce, se navíc Česko drží poměrně vysoko.
Podle nové Zprávy o stavu klimatu byla v loňském roce koncentrace skleníkových plynů vůbec nejvyšší za dobu od počátku pozorování. Rok 20201 navíc patřil mezi sedm nejteplejších za dobu měření. Jak Světová meteorologické organizace naznačuje, globální teplota sice stoupá jen od desetiny stupňů za několik let, problémem však je, že stoupá kontinuálně a dlouho. Trend je tedy jasně rostoucí a v následujících letech dle predikcí až s 93% jistotou zažijeme nejteplejší rok od počátku měření v historii. Globální teplota a její vývoj se totiž počítá v rozsáhlých modelech, které se všechny na daném trendu shodují.
Skleníkové plyny v atmosféře přibývají setrvale, a to nejen hladina oxidu uhličitého, ale také dalších plynů, jako je metan ad. Ačkoliv v základu jsou pro planetu potřebné (pokud by se v atmosféře nevyskytovaly, Země by „zamrzla“), jejich hladina je již příliš vysoká (v atmosféře je nyní např. o třetinu více oxidu uhličitého než před šedesáti lety), což v důsledku znamená právě až přílišné oteplování a také extrémní výkyvy počasí – kdy dnů, které budou teplejší, bude přibývat, stejně jako bude přibývat extrémních klimatických jevů.
Globální oteplování se nedaří držet na uzdě
Ačkoliv světoví lídři se na konferenci v Paříži před sedmi lety zavázali udržet stoupání globální teploty na Zemi pod hodnotou 1,5 stupně, to se bohužel nedaří – dle klimatologů pak již tento cíl není možné naplnit. A zatímco by se dalo očekávat, že Česko je v daném kontextu příliš malou zemí, na to, aby mohla situaci ovlivnit, dle souhrnných dat je třeba přihlížet zejména k přepočtu produkce skleníkových plynů na jednoho obyvatele. V této perspektivě je pak Česko v žebříčku „znečišťovatelů“ poměrně vysoko, a to i proto, že na našem území stále dochází ke spalování uhlí. Jeden průměrný Čech pak ročně vyprodukuje až osm tun oxidu uhličitého, přitom jedna tuna je takové množství, které následně absorbuje 50 vzrostlých stromů. Každý by tedy potřeboval 400 až 450 stromů, na každého u nás ale připadá jen 190 stromů.
Aktuálně však už se situací nelze nic moc dělat, že se klima mění, je neodvratitelné, je tedy nutné systematicky se začít připravovat např. na vlny veder, sucha. Důležité zároveň je investovat do metod včasných varování, a samozřejmě také co nejrychleji ukončit spalování fosilních paliv.