Konspirační teorie se v posledních měsících šíří rychlostí blesku. Nejen prostřednictvím sociálních sítí, ale i e-mailové schránky jsou zahlceny zaručeně pravými odhaleními, která by mohla zvrátit chod světa. Pandemie covidu umocnila šíření nebezpečných teorií a události kolem ruské speciální vojenské operace konspirační teorie dále přiživují. Proč lidé chtějí věřit konspiračním teoriím? Jsou neškodné, nebo představují ohrožení demokracie?
Dezinformace, misinformace, malinformace, informační chaos, hoax, fake news, propaganda…Kdo se v tom má vyznat? V době internetu se ze všech stran valí na čtenáře a posluchače spousta informací a člověk přirozeně raději přijímá sdělení, která potvrzují jeho názor. Psychologové hovoří o takzvaném konfirmačním zkreslení. Na tomto principu jsou založené i algoritmy sociálních sítí, které vybírají obsah, jenž se uživatelům zobrazí. Dříve sdělovala média oficiální stanoviska a o událostech kvůli složitějšímu zpracování informovala se zpožděním. Dnes má možnost šířit své názory a vydávat je za pravdu prakticky každý, kdo má tu potřebu, a to bez jakéhokoli ověření a důkazů.
„Například na americkém Twitteru šest procent lidí vytváří dvacet procent veškeré konverzace. A v těchto šesti procentech se oproti většině disproporčně více nacházejí příznivci extrémních názorů,“ uvádí Marie Heřmanová ze Sociologického ústavu AV ČR, která se zabývá fungováním sociálních sítí. Jinak řečeno – nejsilnější hlasy pochází od malého počtu těch nejhlasitějších, a právě mezi nimi jsou ti, kteří často šíří dezinformace, hoaxy či konspirace.
Lež má krátké nohy, ale stokrát opakovaná se stává pravdou
Množství obsahu na sociálních sítích a webech má i svoje pozitiva – jakoukoli informaci lze rychle ověřit. Dříve bychom hledali v knihovnách, dnes stačí pár kliknutí. Navíc viditelně lživé informace a konspirační teorie vyvracejí a odhalují na svých webech spolky, jako jsou například Čeští elfové, demagog.cz, manipulatori.cz nebo projekt Ověřovna Českého rozhlasu. V roce 2018 odborníci z americké MIT vypočítali, že lživé zprávy mají na Twitteru o 70 procent větší šanci na retweet než informace pravdivé. Pravdivým sdělením trvá dostat se k 1 500 osobám šestkrát déle, než je tomu u nepravdivých zpráv. Lidskou přirozeností je totiž vyhledávat šokující a emoce vzbuzující informace, a tak se konspirace na sociálních sítích raketově šíří. Není divu, že lidé pak věří i zcela nesmyslným teoriím.
Konspirační teorie nabízejí odpovědi, jsou však nebezpečné
Podle odborníků se příklon důvěřovat konspiračním teoriím projevil v době covidu u lidí, kteří vyhledávají různé alternativní přístupy. Například fanoušci čínské medicíny, homeopatie, léčitelství, astrologie, esoterismu atp. „Tito lidé zřejmě nehledají žádný jednotný výklad fungování světa. Mnoho z nich překvapivě pevně věří v teorie, které se vzájemně vylučují,“ uvádí Lenka Příplatová z Filosofického ústavu AV ČR. Byla by podle ní ale chyba zredukovat příznivce konspiračních teorií jen na fanoušky alternativního životního stylu. Naopak, jde o mnohem rozmanitější množinu lidí. Část lidí hledá v konspiračních teoriích svůj osobní smysl – třeba snahu se odlišit od ostatních, stát se výjimečným, mít výlučné postavení typu „vím něco, co ostatní ne“ či „nejsem stádní ovce“. Pro některé jde o vlastní ego. Většina lidí ale podporou konspiračních teorií vyjadřuje nedůvěru v systém – v média, politiku, vládu, potažmo v demokratické zřízení. Víra v konspirační teorie je v každém případě do značné míry zrcadlem celé společnosti.
Vědecké studie potvrzují, že čím více lidé konspiracím podléhají, tím méně důvěřují institucím, odmítají spolupráci se společností a věří dalším zavádějícím informacím. Vzrůstá jejich nedůvěra v demokratické fungování společnosti, méně chodí volit a je u nich větší míra pravděpodobnosti, že se zapojí do drobné kriminality. Jediným řešením je podle odborníků učit už děti, že si mají informace ověřovat, naučit je logice a rozpoznat klamné argumenty. Cílem by mělo být, aby lidem záleželo na tom, jaká je pravda, než jaký je jejich vlastní názor. A že přiznat, že jsem se mýlil, není ani chyba, ani prohra.