Gévaudanská bestie
Gévaudanská bestie – to je pojmenování pro lidožravou šelmu, která od července 1764 do června 1767 terorizovala provincii Gévaudan na jihu Francie. Celkem Bestie provedla přes 210 potvrzených útoků. Výsledkem byla smrt 101 osob, z čehož osmdesát bylo žen a dívek – údaje se ovšem liší a zdroje uvádí různá čísla.
Oběti měly často poraněný krk, či úplně oddělenou hlavu od těla, často také chybějící vnitřnosti. Zvíře cíleně mířilo na krk a přepadalo lidi ze zálohy. V Gévaudanu se začaly pořádat masové hony a bylo při nich zabito mnoho vlků. Objevovaly se různé zvěsti o podobě Bestie, čehož využila církev k tvrzení, že jde o vyslance pekla.
Mohlo by vás zajímat
Lidé z Gévaudanu podnikli mnoho kroků, k zastavení útoků ale stále nemohlo dojít a zprávy o zabíjení se dostaly až do Paříže. Král Ludvík XV. pověřil roku 1765 zabitím Bestie Jeana Vaumesle d´Ennevala, slavného lovce, který sice zabil údajně 94 vlků, pak však neznámá Bestie během jednoho dne napadla hned několik lidí a král jej odvolal. Následně poslal do oblasti svého vrchního lovčího Antoine de Beauterne, kterému se sice podařilo zabít obrovského vlka, a tak byl dočasně oslavován – od prosince 1765 se však opět objevily oběti.
19. června 1767 zastřelil lovec Jean Chastel prý kulkou s příměsí stříbra obávaného tvora. Když bylo zvíře vyvrženo, byly objeveny části těla poslední oběti. Tělo Bestie bylo vycpáno a uchováváno v Louvru, ale jeho stav se postupně horšil, až zbyla jen kožešina, která byla nakonec spálena.
Identita zvířete
Každopádně, vše bylo připisováno jednomu nezvykle velkému vlku, identita zvířete je však dodnes předmětem sporů. To, že se zvíře cíleně zaměřovalo na lidi a dobytku se vyhýbalo, to vlku neodpovídá, podle přeživších šlo o psovitou šelmu velikosti osla s narudlou srstí. Rozšířila se zpráva, že jde o vlkodlaka. Většina historiků se dnes kloní k názoru, že šlo o jednoho nebo více kříženců vlka s nějakým velkým psem, jako třeba dogou. Objevily se teorie, že zvíře bylo nakažené vzteklinou – to však není možné, neboť by uhynulo dávno před ulovením, navíc pokousané oběti takto nakažení jedinci nekonzumují, na rozdíl od Bestie.
Existují i názory, že to snad mohl být mastif nebo jiný velký pes opatřený jakýmsi brněním a řízený tedy vlastně člověkem. Některé názory hovoří o tom, že část vražd mohl mít na svědomí přímo nějaký psychopatický člověk. Tomu by odpovídal ostatně i nález dvou těl, která byla svlečena a poté zase nedokonale oblečena.
Někteří autoři podezírají rodinu Chastelových a zhýralého hraběte de Morangies, protože hájovna, kde žil mladý Antoine Chastel, ležela přímo v epicentru vražd. Antoine žil v izolaci od okolního světa a prý na popud hraběte vycvičil možná i několik zvířat. Jeho otec Jean pak možná již chtěl zastavit řádění zvířete, které vycvičil jeho syn.
Ostatně – některé pověsti tehdy považovaly Antoine Chastela za „vůdce vlků“. Věřilo se, že takoví lidé dokáží vlkům vnutit svoji vůli.
Objevily se i hypotézy, označující Bestii jako mesonychida – masožravého psa velikosti medvěda, který žil v pravěku.
Odraz v kultuře
Příběh Bestie má i odraz v kultuře, byl několikrát jak knižně, tak i filmově zpracován, připomeňme kupříkladu film Bratrstvo vlků z roku 2001, kde se ovšem též nejednalo o vlka, ale velkou kočkovitou šelmu, která byla vycvičena sektou. U nás se zabýval Bestií například Jaroslav M. Kvasnica ve své knize Krajina s vlky: Honba za přízrakem Gévaudanu.
