Kde se má nacházet?
Podle všeho to má být tam, kde je uložena kálačakra, nejvyšší forma tibetského mysticismu. Toto místo je neznámé a většina vědců jej považuje za pouhý mýtus, ale přesto se tvrdí, že se nachází buď v poušti Gobi, nebo v Himálaji u hory Kailás. Na každý pád prý neexistuje v materiálním světě, ale v duchovním rozměru. A říká se, že Šambhalu mohou vnímat jen lidé s čistou myslí a duchem.
Jak to vše vzniklo? Podle pověsti kázal Buddha kálačakru svatým mužům v Indii a toto učení pak mělo zůstat tisíc let ukryto. Pak se ale Šambhalu vydal hledat mudrc, který potkal svatého muže, který jej zasvětil do tajemství kálačakry. V roce 1026 pak bylo toto učení přemístěno do Tibetu a od té doby je toto učení pro Tibeťany zdrojem studia.
Mohlo by vás zajímat
Jak vypadá?
Náboženské tibetské spisy Šambhalu popisují celkem podrobně. Toto společenství má být rozděleno na osm oblastí obklopených horami ledu. Hlavní město Kalapa leží uprostřed a nachází se v něm palác z vzácných kovů, klenotů a korálu. Šambhala je považována za vyspělou civilizaci, a to nejen duchovně, ale i technicky. Na střechách paláce jsou prý lupy, jimiž obyvatelé zkoumají jiné světy. Obyvatelé se učí telepatii a telekinezi.
Celá země je chráněna nadpřirozenou silou a bytostmi s nadpřirozenými schopnostmi. Tito strážci obvykle nejsou vidět, jen občas je někdo zahlédne. Jednoho takového strážce popsala spisovatelka Alexandra David-Neelová, která jako první Evropanka prozkoumala Lhasu, zakázané tibetské město. V horách Himálaje tehdy spatřila postavu, která jakoby se vznášela nad zemí a pohybovala se skoky. Zkrátka se odrazila pokaždé, když se její nohy dotkly země.
Tibetské texty, jak již bylo řečeno, jakoby zdánlivě podávají historický popis Šambhaly. Existují v nich jména a data šambhalských vládců, která se prolínají se známými událostmi našeho materiálního světa. Prvním králem měl být údajně Sukandra, který přišel z Kašmíru a přinesl učení kálačakry.
Předpovědi
V těchto spisech také stojí, že bude dvaatřicet králů a každý z nich bude vládnout sto let. Během jejich vlády se náš materiální svět zhorší. Až ale na zemi převládnou duchovně osvícení lidé, pak se skrytá a chráněná Šambhala otevře světu. Barbaři se moci Šambhaly ale bojí, a tak se za nějakého zlého vládce spojí a zaútočí na ni. Zlého vládce a jeho posluhovače pak zničí třicátý druhý král Šambhaly, Rudračakrin.
Někteří lidé si myslí, že předpovědi týkající se materiálního světa se již vyplnily, o čemž svědčí rozšíření materialistického myšlení po světě nebo zvýšení počtu válek ve dvacátém století – to nikdo nemůže popřít a pro Tibeťany je to další důkaz o existenci království.
Tibetští buddhisté ovšem dále považují Šambhalu za duchovní střed světa, přirovnává se k židovské a křesťanské rajské zahradě. Říká se, že ti, kteří se vydají Šambhalu hledat, se již nikdy nevrátí. Kdoví? Možná ji našli a rozhodli se zůstat, možná při hledání zemřeli.
