Říká se o něm, že je králem šumavských hradů a patří k našim nejvýše položeným královským sídlům. Vypíná se nad městem Kašperské Hory. Z tohoto místa vyzařuje jakási obtížně definovatelná atmosféra – zvláště, když je obklopen temnými lesy.
Historie
Byl vybudován Karlem IV. po roce 1356 k ochraně českého pohraničí proti výpadům z Bavorska, navíc střežil bezpečnost Zlaté stezky a nedalekých dolů na zlato. Další příčina výstavby hradu je prý mnohem tajemnější, ale o tom se dozvíme posléze. Jméno Karslberg dostal pochopitelně po svém zakladateli.
Špatná dostupnost hradu a hlavně to, že stál poněkud stranou všeho dění, to vše bylo prý příčinou toho, že tu majitelé hradu nikdy dlouho nepobývali a o hrad se mnoho nepečovalo. Přesto, že byl původem královským hradem, bývali tu majetní šlechtici, kteří měli za půjčku králi hrad v zástavě. Poté zakoupilo hrad město Bergreichenstein (Kašperské Hory) a zavázalo se k opravě, protože v té době byl již Kašperk označován jako „pustý“. Pak se však hradu vzdalo. V 19. století byly jeho pozůstatky opraveny, poslední rekonstrukce proběhla před několika lety.
Kašperk patří k nejstrašidelnějším českým hradům, možná má v tomto i prvenství. Vztahuje se k němu bezpočet příběhů, pověstí a bájí, které bývají zpravidla děsivé a pochmurné. Navíc duchové a strašidla, které v příbězích vystupují, se tu mají zjevovat i dnes – ale pozor, není většinou dobré je potkat.
Hrad jako ochranný prostředek
Nyní se dozvíme údajně pravou příčinu výstavby hradu, i když se jen traduje v pověstech. Byla to prý ne ochrana kupříkladu obchodní stezky, ale ochrana před zlými silami. Podle legendy ve zdejších hvozdech kdysi zabloudil Karel IV., když se odchýlil od své družiny. Na lesní pasece uviděl uhlíře, který se oháněl klackem, a který mu vysvětlil, že se právě bije s čertem. Najednou se strhla prudká bouře a na jejím konci ležel uhlíř na zemi mrtev. To prý jen popohnalo krále k předsevzetí, aby zde nechal postavit hrad, který by okolní obyvatele chránil před přízraky.
Swiza
K nejstarším místním přízrakům patří Swiza, prastará bytost, pocházející ještě z pohanských dob. Je to snad pohanská bohyně či čarodějka, každopádně má podobu stařeny oblečené do vlčí kůže, s jeleními parohy na hlavě. Potuluje se tu prý již stovky let. Koho potká na opuštěné cestě, a kdo jí nesloží patřičnou poklonu, dokáže pohledem proměnit v kámen! I jinak má prý na svědomí řadu životů. Většinou mladí lidé se již nikdy nevrátili z temných hvozdů a na vrub je to přičítáno právě jí. Swizu mělo údajně zahlédnout občas i osazenstvo Kašperka a pokaždé to znamenalo nějaké neštěstí – pohromy a nemoci.
Lesní matka
Tento zvláštní přízrak se Swize trochu podobá, je to také prastará žena, která má lišejník místo vlasů a oblečená je do březové kůry. Chodí po zdejších krásných lesích a chrání jejich klid. Když někoho přistihne, jak škodí stromům či zvířeti, toho potrestá. Vypráví se také, že svým hlasem láká osamělé poutníky do lesních zákoutí, odkud už nikdy nenajdou cestu ven.
Šplhavec
Ony dvě ženy nevzbuzují možná sympatie, ještě horší však má být Šplhavec. Má mrtvolné vzezření a šplhá po zdech hradu. Lační také po krvi, a i lidské oběti prý trhá na kusy! Že je to vysloveně báchorka? Zeptejte se zdejších.
Strašení
I v hradních interiérech dochází k těžko vysvětlitelným jevům, a to hlavně v Západní věži, kde bývají slyšet kroky kohosi, kdo stoupá po schodech, i když nikdo není vidět. Tak se tu lidé necítí právě dobře. Jak vysvětlit tolik zvláštností, které se ke hradu vážou? Bájí a příběhů je ještě mnoho a mnoho, ale to by vydalo na další článek.