Když ustoupila doba ledová, zanechala Kanadu posetou téměř 100 000 jezery. Proto nepřekvapí, že zde vzniklo více legend o jezerních příšerách, než kdekoli jinde na světě.
Nejslavnější z nich
Máme tu kupříkladu Želví příšeru z jezera Saskatchewan, dlouhou černou bestii z jezera Poningamook, dále je tu „Champ“ – příšera, která údajně bydlí v jezeru Champlain, „Caddy“ – mořský had, který má obývat pobřeží Britské Kolumbie.
Žádný z těchto plazů však není tak slavný jako ten, který prý obývá jezero Okanagan v Britské Kolumbii. Jezero představuje obrovskou vodní nádrž, pokrývající plochu asi 320 kilometrů čtverečních.
Než sem začali pronikat první bílí osadníci, uctívali indiáni kmene Šušwap, jež tábořili na březích jezera, ducha příšery jménem Naitaku, která prý žije v hlubinách jezera. Podle příběhu, který se předával z generace na generaci, nedbal náčelník spřáteleného kmene na varování a příšera jej sežrala i s celou rodinou, když se pokoušel přeplout jezero v kánoi.
Další příběhy o Naitakovi zachycují primitivní kresby na kamenech. Zobrazují zvíře s dlouhým krkem, tenkým tělem a čtyřmi ploutvemi. A zdá se, že indiánské pověry se rychle přenesly na první bílé osadníky. Původní jméno zvířete nahradilo jméno Ogopogo, vypůjčené z oblíbené londýnské písně. Na konci 19. a na začátku 20. století byl tento tvor opět několikrát spatřen.
Rok 1950
Většina Kanaďanů však začala brát legendu vážně až v roce 1950, kdy byla prý příšera spatřována téměř neustále. Jak je tomu vždy, i tentokrát předložili moudří lidé rychle několik přirozených vysvětlení. Podle názorů členů Federace přírodovědců Britské Kolumbie zapříčinil celou záležitost s příšerou optický klam, způsobený vlnobitím, které se rozpoutalo na ploché hladině a za zvláštního osvětlení. Podle jiných si lidé prostě vymýšleli.
Přesto, od onoho neobvyklého léta roku 1950 trvala mánie, která se kolem Ogopoga rozpoutala. Badatelka Arlene Gaalová, která se od poloviny 60. let zabývala zkoumáním výpovědí lidí, kteří příšeru spatřili, shromáždila přes 200 samostatných svědeckých výpovědí. Také pomáhala uveřejnit filmy a fotografie zhotovené na břehu jezera. V srpnu 1968 zachytil kupříkladu turista Art Folden svým teleobjektivem neobvyklého plaza z dálnice 97, která představovala výhodné pozorovací místo s výborným výhledem na jezerní plochu. Na Foldenově filmu je zachycen velký ponořený předmět, přičemž řada borovic v popředí slouží jako měřítko a umožňuje určení délky příšery (odhaduje se 18 metrů). Paní Gaalová zajistila, aby jej odborníci z fotolaboratoře podrobili zkoušce. Odborníci film označili za autentický.
Zajímavost
Když vezmeme v úvahu jednotlivá setkání s příšerou odděleně, nemůžeme o žádném z nich říci, že poskytuje konkrétní důkaz její existence. Když uvažujeme o všech jevech dohromady, může na nás zapůsobit počet výpovědí svědků.
Existuje také zajímavé zeměpisné spojení. Výskyt dlouhokrkých příšer v Kanadě – okolo izoterm s průměrnou teplotou 10 stupňů Celsia (izoterma je čára, spojující na mapě místa, která mají v určitém období stejnou průměrnou teplotu) – odpovídá jejich výskytu v jiných částech severní polokoule. Je možné pomyslně nakreslit na mapě čáru, která by spojovala Kanadu, Irsko, Skotsko, Norsko, Švédsko, Finsko a části Ruska, kde se jezerní ještěři mají také vyskytovat.