Zjevení
Začalo to tím, že dvojice dívek tvrdila, že mezi stromy nedaleko vsi se pohybovala podivná bytost, kterou místní posléze označili jako Pannu Marii. Dále se měla zjevit těmto mladým lidem mladá žena s dítětem v náručí – avšak ze strachu se k ní nepřiblížili – to teprve následující den, kdy měli pocit, že se musí na to místo vrátit. Tehdy si prý se ženou povídali. Bylo to 25. června – tento den slaví dodnes v Medjugorje jako den zjevení. Žena prý mluvila hlavně o nutnosti míru.
Církevní posouzení
Po pár týdnech všech šest mladistvých trpělo stavy extáze a všichni uváděli vidiny. Církev začala tento fenomén zkoumat z pohledu víry. Nebylo to právě lehké, jelikož přestože se události zdály skutečné, ideologicky církvi neseděly. Vatikán se proto rozhodl vytvořit komisi složenou z patnácti lidí, kteří měli ohledně tohoto jevu buď vyvrátit či potvrdit jeho pravdivost. Nakonec bylo jedenáct z nich proti a církev událost, co se její božské podstaty týká, zavrhla. Dnes zaujímá k tomuto zázraku nejasný postoj.
Experimenty vědců
Někteří vědci ale viděli ve stavech transu rysy hodné studia. Tak začal výzkum, v historii zatím nevídaný. Začali jej dva francouzští lékaři – René Laurentin a Henri Joyeux. Oba věděli ze zkušenosti, že vizionáři jsou k vědeckým pokusům většinou dosti odmítaví. Proč? Mnoho těchto příběhů je nepravdivých a navíc skrývají jisté ekonomické zájmy.
V Medjugorje bylo ale vše jinak – všech šest mladých lidí souhlasilo s jakýmkoliv pokusem, který by mohl objasnit, co se s nimi vlastně děje. Nutno dodat, že do stavu transu upadali znenadání.
Jakmile upadli do transu, byli mimo sebe a upřeně hleděli do jakéhosi místa před sebou. Když opět nabyli vědomí, popisovali osoby, které v transu viděli. Jejich popisy se shodovaly, přestože byli před svým tvrzením pod kontrolou, aby si své zážitky nemohli vzájemně sdělit.
Lékaři do vesničky přestěhovali techniku umožňující mít mladé během transu pod lékařskou kontrolou. Plánovali, že bude zaznamenáván také elektrokardiogram, elektroencefalogram a elektrookulogram. Chtěli sledovat mozkovou aktivitu během transu.
Výsledek byl znepokojující – všech šest upadalo do transu zároveň, bylo tedy nemožné, aby to dělali vědomě s takovou přesností a koordinovaností. Jejich mozkový rytmus se krom toho během transu měnil. Velmi rychle totiž přecházeli do stavu alfa, který je také spojován s meditativními procesy. (Jedná se stav uvolnění těla i mysli, kdy má paměť zvýšenou schopnost ukládat a vybavovat si).
Mohlo by vás zajímat
Vědci provedli i kontrolu všech jejich pohybů během transu. Zjistili, že všech šest hledí na stejný objekt, všichni vykonávali stejné pohyby a reagovali na neviditelný stimul. Nejednalo se tedy v pravém slova smyslu o halucinace.
Badatelé v závěrečné zprávě uvedli, že to, co zkoumaní prožívají, je autentické – i když neznámé.
