Developer, který byl zároveň megalomanem
Zdejší architektonické šílenství je výsledkem bezbřehé megalomanie a zběsilých realitních spekulací, které zemi zachvátily mezi lety 1999 a 2008. Město se mělo jmenovat El Quiňon podle zemědělské stepní oblasti, kde bylo postaveno v letech 2003 – 2008 v zemi nikoho, mezi dvěma větvemi dálnice směřující na jih. Developer Francisco Hernando zvěčnil své jméno velkými zlatými písmeny na obou stranách sousoší zdobícího kruhový objezd, odkud vede hlavní ulice města. Na opačném konci města nechal byznysmen vztyčit sochu svých rodičů…
Podnikatel je ve Španělsku známější pod přezdívkou „Paco el Pocero“, tedy „Paco, čistič stok“, protože rád vyprávěl, jak začínal čištěním kanalizací a vypracoval se v jednoho z deseti nejbohatších Španělů, který svým zběsilým utrácením pravidelně plní stránky bulváru. Vysnil si „dokonalé město“, kam se měli nastěhovat mladí obyvatelé Madridu, které z hlavního města vyhnaly přemrštěné nájmy.
Toto město bylo jedním z největších soukromých developerských projektů
Sen to byl extravagantní. Jednalo se jeden z největších soukromých developerských projektů ve Španělsku, čítající 13 500 bytů pro více než 40 tisíc obyvatel. Slavnostní otevření komplexu proběhlo s velkou pompou roku 2007. Pro pět tisíc pozvaných hostů se konal rockový koncert. Předcházela mu série skandálů s falšováním stavebních povolení, žalob kvůli úplatkářství a zneužití pravomocí. Co na tom, že byla dokončena jen polovina staveb, a že většina bytů zela prázdnotou. Nový komplex přilákal pouhé 4 tisíce obyvatel, přestože se předpokládalo, že se jich do 5 600 hotových bytových jednotek může nastěhovat až čtyřnásobek.
Vypadá spíše jako město z videohry
O několik měsíců později realitní bublina splaskla a práce na megalomanském projektu se zastavily. Španělský ekonomický zázrak se obrátil v prach i se svou výkladní skříní Seseñou, která zanikla, než se stačila probudit k životu.
Při pohledu na pochmurnou masu betonových a cihlových budov se nám vybaví spíše obraz věznice uprostřed pouště. V roce 2012 místo navštívil spisovatel Anthony Poiraudeau, který později napsal knihu Project El Pocero, v níž město popsal jako „uzavřenou kolonii na vzdálené planetě, kde se mají testovat zdejší možnosti městského života na pozemský způsob“.
Z jedné strany Seseña shlíží na desetihektarovou skládku pneumatik, z druhé na nebezpečné blízké vedení vysokého napětí. Vůbec nic nevzbuzuje touhu se tu zdržet. V létě v srdci rozžhavené pláně vítr víří prach. Na staveništích se na zemi mezi základy nedostavěných budov a kusy železných konstrukcí povalují zbytky materiálu. Se svými prázdnými chodníky a nikdy neotevřenými obchody připomíná „seseňský Manhattan“ videohru. Cedule s nápisem „NA PRODEJ“ není ani možné spočítat.
Podnikat se dá zřejmě všude
Sám El Pocero si uvědomil krach projektu. V roce 2009 zanechal město jeho osudu a vydal se za ziskem do příhodnější oblasti. Směřoval do Rovníkové Guineje, kde, jak věřil, dokázal přesvědčit prezidenta Teodora Obianga, aby masivně investoval do obytného komplexu o 36 000 bytových jednotkách. (Celkový počet obyvatel země je přitom jen 700 tisíc obyvatel!) Diktátor se stáhl, a tak se podnikatel pokusil získat odškodné od Světové banky. Nyní prý El Pocero doufá v úspěch v Saúdské Arábii…
