Učila se strategii
Kateřina Sforzová se narodila v roce 1463 jako nemanželská dcera Galeazza Marii Sforzy, budoucího vévody z Milána. Přesto vyrůstala v paláci svého otce, kde se učila vojenské strategii, politice i intelektuálním disciplínám. Fascinovaly ji příběhy válečnic, a tak se už od mládí připravovala nejen na manželství, ale i na mocenské hry.
Ve čtrnácti letech byla provdána za Girolama Riaria, synovce papeže Sixta IV., o dvacet let staršího muže. Porodila mu šest dětí a žila v paláci na Campo De´Fiori, který byl považován za „ráj na zemi“. Lidmi byla oblíbená – ale spíše pro svou schopnost získat prospěch než pro laskavost.
Odhalila svou bezohlednost
Po manželově vraždě v roce 1488 ji Orsiniovi uvěznili i s dětmi. Kateřina byla nucena vyjednávat – a tehdy ukázala, kým opravdu je. Kateřinini věrní totiž uprchli do pevnosti v Ravaldinu a měli za úkol ji za každou cenu udržet. Orsiniovi se zoufale snažili Ravaldino dobýt. Kateřina se nabídla, že bude vyjednávat v jejich prospěch, a oni souhlasili. Předpokládali totiž, že ji stále mají v hrsti, neboť její děti a služebnictvo dál drží jako rukojmí. Podle legendy ale Kateřina na hradbách Ravaldina zvedla sukně a vyzvala Orsiniovy: „Klidně si je zabijte, jestli chcete! Já mám prostředky, jak si pořídit jiné!“
Bojovala pro vlastní zájmy
Kateřina nakonec přežila díky zásahu strýce Ludovica il Moro. Po návratu k moci se nestala matkou hrdinkou, ale krutou vladařkou, která mstila vrahy svého manžela. Těla provinilců byla vystavena davu, který je rozsápal, ostatní přivázána ke koni a tažena městem – v jejím jednání šlo především o demonstraci síly a ochranu vlastních zájmů. Stejnou ulicí, kterou koně táhli těla odsouzených, šla nazítří na mši.
Kateřina se provdala ještě dvakrát, ale její panství nakonec ovládli Borgiové. I v zajetí si udržela respekt a komfort, protože věděla, jak si vyjednat vlastní přežití. Po propuštění žila relativně klidně, věnovala se chemickým experimentům a politice ze stínu.
Odešla v šestačtyřiceti letech
Zemřela v roce 1509 na zápal plic, obklopena svými dětmi, které jí nic nevyčítaly. Její život může být i připomínkou, že v renesanční Itálii často vítězil egoismus a mocenský instinkt nad mateřskou láskou.
