Zmizeli v australské pustině
V dobách, kdy byl svět ještě plný bílých míst na mapě, nebylo nic neobvyklého, že cestovatelé mizeli na týdny, měsíce – a někdy navždy. Spojení s civilizací bylo omezené a i ty největší výpravy končily často jen otazníkem v životopisech svých vůdců.
Jedním z nich byl i německý cestovatel a badatel Ludwig Leichhardt. Spolu se šesti muži se vydal do australského vnitrozemí – a už o něm nikdy nikdo neslyšel. Poslední zpráva o jeho výpravě pochází z dubna roku 1848.
Toužil poznat neznámý svět
Leichhardt se narodil 23. října 1813 nedaleko Cottbusu v chudé rodině úředníka. Přestože mu bylo umožněno studovat, neustále zápasil s nedostatkem peněz. Zlom přišel v roce 1835, kdy potkal zámožného Angličana Williama Nicholsona.
Nový přítel mu financoval nejen studium, ale i cesty po Evropě. Jejich životní cesty se rozešly v roce 1841 – Nicholson zůstal v Anglii jako lékař, zatímco Leichhardt se vydal za svým snem. Nalodil se na loď směřující do Austrálie.
Naplánoval odvážnou expedici
Díky finanční podpoře mohl podnikat první výpravy a postupně začal snít ve velkém. Rozhodl se jako první projít australský kontinent napříč – z východu na západ, přes více než 4000 kilometrů neprobádané krajiny.
Cílem se měla stát oblast řeky Swan River, kde dnes leží město Perth.
Leichhardt si sice vzal poučení z předchozí expedice a zajistil dostatek dobytka jako živého proviantu, přesto podcenil tři zásadní věci: nevyzpytatelné podnebí, vztahy s původními obyvateli a psychiku vlastních mužů.
Mohlo by vás zajímat
Narazil na nelítostnou přírodu
Australské podmínky byly kruté. Klima se dramaticky měnilo – jednou přicházely přívalové deště spojené s jevem La Niña, jindy naopak ničivé sucho způsobené El Niñem. První pokus o přechod kontinentu zřejmě ztroskotal už v roce 1846. Výprava se dostala do oblastí bažin a močálů, kde se bořila zvířata nesoucí zásoby. Nemoci, hlad a vyčerpání vedly k napětí mezi členy expedice.Nakonec byl Leichhardt nucen výpravu ukončit. Do Sydney se vrátili 9. října 1847.
Vydal se na poslední cestu
Neúspěch ho nezastavil. Už o dva měsíce později, na začátku prosince 1847, vyrazil znovu – tentokrát se šesti muži.
Krátce poté však kontakt s civilizací zmizel.
Zpočátku panovala naděje, že se expedice někde zdržela. Jak ale plynuly měsíce, začalo být jasné, že se stalo něco zlého. Australská vláda financovala pátrací výpravy, které sice muže nenašly, ale objevily znepokojivé stopy.
Zanechal po sobě jen záhadné stopy
V buši byly nalezeny vyryté značky „L“ na stromech, opuštěné předměty i stopy po dobytku. Některé nálezy naznačovaly přítomnost bělochů hluboko ve vnitrozemí. Svědci hovořili dokonce o dětech se světlou kůží a rusými vlasy nebo o lidských kostrách nalezených v divočině. Ještě v roce 2006 vzbudil pozornost nález měděné destičky se jménem Leichhardt, kterou objevil domorodec. Pravděpodobně pocházela z pažby jeho pušky.
Poslední stopy vedou k okraji Simpsonovy pouště. Pokud se tam skutečně dostali, urazili sotva šestinu plánované trasy.
Zemřeli v tichu australské pustiny?
Dodnes není jasné, co se s výpravou stalo. Historici se shodují pouze na tom, že muži pravděpodobně zahynuli ve vnitrozemí – nejspíš už v roce 1848.
Možných scénářů je několik. Mohli podlehnout hladu a žízni, stát se obětí povodní nebo krutého klimatu. Nabízí se i možnost střetu s domorodci. Ti by nezaútočili z krutosti, byla by to reakce na narušení posvátných míst.
Otázky vyvolává i samotný Leichhardt. Zatímco někteří ho popisovali jako charismatického muže, jiní ho považovali za nedůvěřivého a lehkomyslného vůdce.
Pravdu si odnesli s sebou
Co přesně se v australské divočině odehrálo, zůstává tajemstvím. Výprava zmizela beze stopy – a spolu s ní i odpovědi.
Australská pustina tak dodnes ukrývá jeden z největších nevyřešených příběhů objevování.
