Nahání hrůzu svým vzhledem
Žralok bílý patří mezi nejznámější a zároveň nejobávanější mořské predátory planety. Už od dob slavného filmu Čelisti si ho mnoho lidí spojuje s krvelačným monstrem, které útočí na člověka bez varování. Jeho mohutné tělo, temné oči a několik řad ostrých zubů skutečně působí děsivě.
Dorůst může délky až sedmi metrů a obývá téměř všechny světové oceány i Středozemní moře. Vyhýbá se pouze velmi chladným oblastem. Charakteristický „šklebící se“ výraz mu dodávají trojúhelníkové zuby, které jsou viditelné i při zavřené tlamě.
Využívá smysly téměř k dokonalosti
Žralok bílý je vybaven smysly, které z něj dělají mimořádně efektivního lovce. Kromě zraku, čichu nebo hmatu disponuje také zvláštními orgány, jež mu pomáhají lokalizovat kořist i na velkou vzdálenost.
Takzvaná Lorenziniho ampule dokáže zachytit jemné elektromagnetické pole, které vydávají živí tvorové. Díky tomu může žralok objevit kořist i tehdy, když ji nevidí. Dalším důležitým nástrojem je postranní čára vedoucí po stranách těla, která registruje vibrace a pohyby ve vodě.
Nebezpečný je také jeho skus. Patří k nejsilnějším v celé živočišné říši. Zuby se navíc neustále obnovují. Jakmile některý vypadne, okamžitě ho nahradí další z řady za ním.
Pronásleduje kořist obrovskou rychlostí
Žraloci bílí nejsou vybíraví. Loví ryby, tuleně, mořské savce i mršiny. Jakmile zaznamenají kořist, dokážou vyrazit rychlostí až šedesát kilometrů za hodinu.
Na rozdíl od většiny ryb však nemají plovací měchýř, který by je nadnášel. Musí proto neustále plavat, jinak by klesli ke dnu. Neustálý pohyb potřebují i kvůli dýchání, protože voda musí proudit přes jejich žábry.
Mohlo by vás zajímat
Útočí na člověka spíše omylem
Přestože má žralok bílý pověst lidožrouta, člověk není jeho přirozenou kořistí. K útokům dochází často proto, že si surfaře nebo plavce splete s tuleněm. Z pohledu zespodu totiž silueta na hladině připomíná právě oblíbenou kořist žraloka.
Odborníci upozorňují, že mnoho lidí útok přežije. Statistiky uvádějí, že přibližně devět z deseti napadených osob nezemře. Problémem však bývá síla jediného kousnutí, které může způsobit fatální zranění.
Mizí kvůli lidskému strachu
Po útocích na člověka bývá často povolen lov nebo odstřel žraloků bílých. Tento mohutný predátor přitom patří mezi ohrožené druhy a jeho počet v oceánech klesá.
Mnoho jedinců hyne také v rybářských sítích nebo v ochranných bariérách instalovaných u pláží. Tvor, kterého lidé považují za postrach oceánů, se tak postupně stává živočichem, který sám potřebuje ochranu.
Žralok bílý zůstává jedním z nejdokonalejších lovců přírody a zároveň symbolem lidského strachu z neznámých hlubin. Přestože dokáže být nebezpečný, realita je mnohem méně děsivá než filmové příběhy. Ve skutečnosti dnes možná představuje větší hrozbu člověk pro žraloka než žralok pro člověka.
