Kým byl?
Raimondo di Sangro, potomek prastarého rodu, se narodil v roce 1710. Matka zemřela, když byl synovi necelý rok a otec se o něj moc nestaral – jak taky – vstoupil do kláštera. Mladý Raimondo tedy vyrůstal s prarodiči a studovat na jezuitskou kolej posléze odjel do Říma. Ve dvaceti se však tento inteligentní a nadaný mladý muž vrátil do Neapole. Brzy se o něm začalo mluvit – byl totiž velkým příznivcem umění a mecenášem, krom toho se zajímal i o filozofii, alchymii, i vědu obecně.
Jeho záhadný palác
Obyvatelé Neapole se ale začali pozastavovat nad tím, co se děje v jeho paláci v noci. To proto, že slýchali neobvyklé zvuky a viděli podivné záblesky. To kníže tvořil ve své laboratoři. Lidé mu začali připisovat zázračné vynálezy, přesto se jeho skutečné mistrovské dílo nachází v úzké a temné uličce Neapole.
Rodinná kaple
Tam totiž stojí kaple rodu Sansevero, která svou krásu nabyla právě zásluhou knížete. Ten na její výzdobu povolal nejlepší umělce své doby. A jelikož skutečně vynalézal, vytvořil různé roztoky, které dodávaly barvám na trvanlivosti. Důkazem toho je freska Blaženost ráje, nacházející se v kapli. Substance, které kníže použil, nebyly nikdy identifikovány, ale barvy se uchovaly po tři staletí, aniž by vyžadovaly zásah restaurátora. Také vyráběl různé tmely a hmoty na sochy a s jejich použitím bylo možné dosáhnout mimořádně plastických účinků.
O sochách v životní velikosti, které se nacházejí též v kapli, se říká, že byly zhotoveny neznámou technologií.
Kostry
Avšak už od jeho dob se hovoří hlavně o dvou objektech, které jsou umístěny v podzemí kaple. Tam jsou ve dvou vitrínách přechovávány tzv. anatomické stroje – dvě kostry, obalené kompletní sítí tepen a žil, zpevněných metalizací, jak se zdá. Tu kníže měl vynalézt, ale její tajemství se nedochovalo.
Zní to velmi děsivě: do těl dvou živých sluhů měl kníže vstříknout alchymistickou substanci, která rozložila jejich tělesnou schránku a zachovala jen žíly a tepny. Jiní říkají, že jsou to dvě kostry omotané dráty s různobarevným voskem. Prý v oblasti anatomie bádal tam moc proto, že chtěl dosáhnout nesmrtelnosti – což mu možná paradoxně přivodilo smrt.
Elixír života
Kníže totiž měl objevit elixír, kterým chtěl oživovat mrtvé – a chtěl jej vyzkoušet na sobě. Sloužícímu tedy přikázal, aby rozřezal jeho tělo na kusy a uložil je do truhly, kde měly počkat na jeho zmrtvýchvstání. Někdo prý však truhlu předčasně otevřel: napůl obživlé tělo knížete se údajně nadzvedlo, vykřiklo a pak se zhroutilo, již definitivně bez života. Zdá se, že osobnost knížete je zahalena dodnes množstvím legend a nejasností.
