Vzniká město, které ohromí svět
Svatyně v Khadžuráhu neproslavila ani jednolitá architektura, ani úctyhodná historie. Hlavní magnet představují sochy a reliéfy – často erotické – které dnes patří k vrcholům indického umění. Jejich motivy bývají spojovány s Kámásútrou, nejslavnějším dílem o lásce, těle a umění milostného soužití. Jeho autor, básník Vatsjájána Mallanága, jej podle tradice sepsal kolem roku 500, „ve shodě s pokyny svatých knih a k užitku lidstva“, jak sám uvádí. V době, kdy Kámásútru psal, „vedl pobožný život ve Váránasí a byl cele zabrán do kontemplace s božstvy“.
Rostou svatyně, které určují styl
Stavby v Khadžuráhu vznikaly mezi 9. a 12. stoletím, především za vlády dynastie Čandélovců. Tehdy vyrostl hlavní chrámový komplex, původně tvořený pětaosmdesáti svatyněmi. Dodnes se jich dochovalo dvaadvacet, rozdělených do tří skupin – západní, východní a jižní.
Mohlo by vás zajímat
Nejznámější západní skupina ukrývá slavné svatyně, jako jsou Kandáříja Mahádéva, Déví Džagadambí, Čitragupta, Višvánáth nebo Lakšmana. Dvě další skupiny – východní s chrámem Adináth či Paršvannátha a jižní s chrámy Chaturbhudž a Duladeo – dokládají rozmanitost místní tradice.
Všechny chrámové stavby představují ukázku stylu nagara: věžovitých svatyní vystavěných vysoko nad zemí, s lehkými otevřenými balkony a bohatým zdobením mandap, tedy prostorů vedoucích do svatého jádra chrámu.
Zobrazují svět bohů i zaniklého království
Vnitřní stěny svatyní pokrývá nesmírně bohatý reliéfní svět: božstva jako Bráhma, Šiva, Višnu, Kršna či Párvatí, polobožské bytosti, lidé, zvířata i mytická stvoření. Spolu s nimi ožívá i každodennost zaniklého čandélovského království – bitvy, lovy, hostiny, koncerty, procesí i běžné okamžiky života.
Největší pozornost však přitahují plastiky s erotickými výjevy. Nejde jen o vášnivě se líbající páry zvané mithuna, ale i o scény milostných hrátek, skupinového sexu či výjevů plných akrobatických pozic – včetně muže stojícího na hlavě jako jogín.
Ženy jsou ztvárněny podle tradičních estetických kánonů: s dlouhýma nohama, úzkým pasem, výraznými prsy a jemnou tváří. Výjevy se opakují z mnoha úhlů – zepředu, zezadu, z profilu – a v různých, někdy provokativních postojích.
Kult sexuality se rozšířil po celé Indii
Erotické motivy nejsou typické jen pro Khadžuráho. Najdeme je i v Černé pagodě v Kónáraku, v dřevěných chrámech Káthmándú, ve skalních jeskyních Adžanty, Élóry či na Srí Lance v Sígiriji.
Široce rozšířený je také kult lingy – falického symbolu boha Šivy, jednoho z hlavních hinduistických božstev. Kamenné lingamy, někdy i několik metrů vysoké, stojí v nejposvátnějších místech chrámů a připomínají Šivovu tvůrčí energii.
Hledáme důvody, proč erotika zaplavila chrámy
Erotické scény bývají vysvětlovány existencí dévadásí – chrámových tanečnic a kněžek-prostitutek, které měly lákat věřící a zvyšovat příjmy chrámu. Tančily, zpívaly, doprovázely obřady… a podle některých teorií i poskytovaly intimní služby.
Možné je ale i prostší vysvětlení: že erotické reliéfy měly čistě dekorativní funkci a byly součástí širšího významového rámce, v němž sexualita představovala přirozenou součást světa – nikoli tabu, ale jednu z cest k poznání a radosti.

