Lidé vždy hledali ty, kteří „vidí víc“
Lidé, jimž byly připisovány jasnozřivé schopnosti, existovali v každé době a téměř v každé kultuře. Antropologové si přitom všimli, že v některých společnostech je víra v podobné nadání mnohem silnější než jinde. Například mezi africkými Zuluy nebo australskými domorodci je schopnost „vidět“ neviditelné považována za něco téměř samozřejmého. Podobnou pověst má i Skotská vysočina, kde se tradice věštců a proroků udržela po dlouhá staletí.
Vystupuje legendární Brahanský čaroděj
Nejlegendárnějším jasnovidcem této oblasti měl být Kenneth Mackenzie. V gaelštině byl známý jako Coinneach Odhar Fiosaiche a lidé mu přezdívali také Čaroděj z údolí nebo prostě Brahanský žrec.
Podle tradice se narodil na počátku 17. století v Baile-na-Cille na ostrově Lewis. Brzy se proslavil svými proroctvími, která se šířila daleko za hranice rodného ostrova. Ke svým věštbám prý používal leštěný kámen, v němž měl spatřovat obrazy budoucnosti. Mnohá jeho proroctví se týkala tehdejších mocných a bohatých. Zároveň se ale říkalo, že nikdy neodmítal ani obyčejné lidi, kteří za ním přicházeli pro radu.
Zahaluje proroctví do tajemného jazyka
Stejně jako u slavnějšího Nostradama byla i Mackenzieho proroctví často formulována tak, že je bylo možné vykládat různými způsoby. Právě tato nejednoznačnost jim dodávala zvláštní kouzlo a zároveň umožňovala, aby v nich lidé zpětně nacházeli potvrzení událostí, které přišly až o mnoho let později.
Mezi nejčastěji citované výroky Brahanského čaroděje patří ty, které se podle legend vztahují k technickému pokroku.
Jedno z jeho proroctví zní:
„Mezi Dingwallem a Invernessem budou jezdit dlouhé šňůry vozů bez koní a přijde den, kdy třídami a ulicemi Invernessu poteče proudem oheň a voda.“ Mnozí v těchto slovech později spatřovali předpověď železnice nebo městských rozvodů plynu a vody.
Mohlo by vás zajímat
Rozhněval šlechtičnu osudným proroctvím
Nejslavnější a zároveň nejtemnější legenda o Brahanském čaroději se údajně odehrála krátce po roce 1660, kdy na anglický trůn usedl král Karel II.
Třetí hrabě ze Seaforthu tehdy odcestoval s úředním pověřením do Paříže a svou manželku Isabellu zanechal na Brahanském zámku. Hraběnka se během jeho nepřítomnosti začala obávat o jeho osud a zároveň ji trápila nuda.
Rozhodla se proto povolat věštce Mackenzieho. Ten ji nejprve ujistil, že její manžel je „zdráv a dobrého rozmaru“. Hraběnka však chtěla slyšet víc. Když nezabraly ani sliby, ani peníze, začala věštci vyhrožovat. Mackenzie nakonec podlehl nátlaku a prozradil, že ve své vizi spatřil hraběte ve společnosti jiné ženy.
Končí tragickou smrtí
Rozzuřená lady Seaforthová údajně obvinila věštce ze spolčování s ďáblem. Její hněv byl tak velký, že nařídila strašlivý trest: Mackenzie měl být vhozen hlavou napřed do sudu s hořícím dehtem.
Legenda vypráví, že ještě před svou smrtí pronesl věštec poslední proroctví. Předpověděl totiž, že rod Seaforthů jednou zcela vymře.
Hraběnce měl Mackenzie říci také tato slova:
„Já přijdu do nebe, vy ale nikdy. Po mé smrti se nad mým popelem setkají havran a holubice. Přiletí z opačných stran, na chvíli se zastaví a usednou. Bude-li první havran, měla jste pravdu. Bude-li to však holubice, mé proroctví se naplní.“
Podle legendy se oba ptáci skutečně objevili. A na místo, kde zbyl jen popel z Brahanského čaroděje, prý jako první usedla právě holubice.
Legenda přežila staletí
Ať už byl Kenneth Mackenzie skutečným prorokem, nebo jen postavou, kolem níž se postupně nabalovaly lidové pověsti, jedno je jisté: legenda o Brahanském čaroději přežila staletí. Dodnes patří k nejznámějším příběhům Skotské vysočiny a připomíná starou otázku, která lidstvo provází od nepaměti – zda je budoucnost skutečně možné spatřit dříve, než nastane.
