Trumpova cla a ohrožení českého hospodářství
Nejen na evropské hospodářství dle odborníků dolehnou cla zaváděná Donaldem Trumpem. Růst české ekonomiky by právě z tohoto důvodu mohl zpomalit o několik desetin procentního bodu. Nejvyšší cla USA přitom uvalují na Čínu, ta by však odbyt mohla hledat na evropském trhu – přitom čínské zboží ohrožuje online obchodování v Evropě již nyní. Obecně řečeno, dopady nových pravidel zaváděných americkou administrativou se stávají potenciálním zdrojem rozsáhlých problému. „Trump nás udržuje všechny v nejistotě a pro podnikání a investice je to nejhorší faktor,“ komentoval pak situaci prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj.
Konference se zúčastnil i premiér Petr Fiala (ODS), který zdůraznil nutnost jednotného a pragmatického přístupu EU k americkým clům, jelikož obchodní válka by dle jeho slov poškodila obě strany. „Pro mě by byl ideální výsledek, kdybychom se Spojenými státy měli volný obchod a neměli žádné celní bariéry. A myslím si, že je dobře, že tímto směrem jde nabídka Evropské komise, která má v oblasti cel výlučnou pravomoc,“ dodal.
Problém č. 2: byrokratizace a dekarbonizace
Premiér Fiala však přiblížil i svůj pohled na problematiku dalšího hospodářského rozvoje Evropy, který dle jeho slov brzdí zejména přílišná byrokratizace a tlak na dekarbonizaci. Nadměrné regulace pak prý neohrožují jen hospodářský růst, ale i bezpečnost. S jeho názorem se plně ztotožnil i Petr Dufek, člen prognostického panelu České bankovní asociace. „Evropská unie si vlastně vytyčila tři cíle. Na prvním místě byla dekarbonizace, pak následovala prosperita a bezpečnost. Ale jak se ukázalo, prosperita nejde ruku v ruce s dekarbonizací. A vtěsnat do toho ještě bezpečnost už v podstatě vůbec nejde. To znamená, že někdo udělal chybu a někdo by ji měl napravit,“ shrnul. A tím, kdo by se této nápravy měl ujmout, by měly být jednotlivé členské státy EU, jejich zástupci v Evropské radě, Evropská komise a také Evropský parlament.
Korekce evropské politiky?
Navzdory zaznívající kritice zejména na adresu dekarbonizačních cílů, i nově zvolená Evropská komise má v tomto směru stále velké odhodlání. Dekarbonizace však podle slov Dufka vede víceméně také k deindustrializaci celé Evropy a také k tomu, že Evropa na rozdíl od dalších ekonomik po celém světě (byť i ty se snaží v různé míře zbavovat závislosti na ropných produktech) stagnuje. Řešení se tak zdá být spíše v nových kompromisech, což nakonec potvrzuje i Dufek. „Nikdo nechce úplný obrat, jde spíš o korekci v cílech, které tu jsou nastaveny na roky 2030, 40, 50. Měli bychom si nastavit nějaké méně ambiciózní a dosažitelné hodnoty, kterých by mělo v této oblasti být dosaženo. Protože jak se ukazuje, každý další přísnější cíl znamená obrovské investice a skutečný výnos z těchto investic je zanedbatelný,“ uzavřel.
