Chlapec, který přežíval v lese
V roce 1799 narazili lidé v lesích u francouzského Aveyronu na zdivočelého chlapce. Žil zřejmě několik let sám, živil se kořínky a žaludy a lidské společnosti se stranil. Dostal jméno Victor.
Lékař a pedagog Jean-Marc Itard se rozhodl pokusit o jeho „návrat“ do civilizace. Učil ho mluvit, chápat jednoduché pojmy i základní činnosti. Victor se sice naučil několik slov a jednoduché úkony, nikdy se však plně nezačlenil do běžného života. Jeho příběh se stal jedním z prvních pokusů pochopit, jak zásadní je pro člověka rané dětství mezi lidmi.
Lidé nacházejí i „divokého Petera“
Podobný případ se objevil už v roce 1729 nedaleko Hannoveru. V lese byl nalezen chlapec, později nazývaný Peter. Byl nahý, jen s cárem látky kolem krku, a živil se kůrou a bobulemi.
Na přání britského krále Jiřího I. byl převezen do Anglie, kde se o něj staral farmář James Fenn. Přestože se mu dostalo péče a bezpečí, Peter se nikdy nenaučil mluvit. Jeho život zůstal tichým svědectvím o tom, jak hluboce může izolace poznamenat lidský vývoj.
Vychovávali děti vlci?
Nejznámější a zároveň nejvíce diskutované příběhy se pojí s vlky. V roce 1920 objevil reverend Joseph Singh v indickém Midnapuru dvě dívky žijící v jeskyni s vlky.
Mladší Amala nikdy nepromluvila, ani se nenaučila chodit po dvou. Zemřela krátce po svém nalezení. Starší Kamala však žila ještě devět let. Postupně se naučila chodit vzpřímeně, osvojila si zhruba třicet slov a zvykla si na lidskou stravu. Přesto si dlouho uchovávala „vlčí“ návyky – pohyb po čtyřech, noční aktivitu či syrovou stravu.
Dívka byla nalezena dokonce mezi medvědy
Zprávy o dětech vychovaných zvířaty přicházejí i z dalších míst. V roce 1767 byla v Maďarsku nalezena osmnáctiletá dívka, která měla vyrůstat mezi medvědy a žít v jejich doupěti.
Mohlo by vás zajímat
Podobně v roce 1971 zaznamenal francouzský antropolog Jean-Claude Armen v severní Africe chlapce, který se pohyboval mezi gazelami a dokázal s nimi držet krok.
Záhada zůstává nevyřešená
Vyprávění o dětech divočiny se objevují napříč kontinenty i staletími. Zmiňují vlky, medvědy, ale i jiné druhy – od leopardů po kozy. Přesto zůstává mnoho otázek bez odpovědi.
Jak se tyto děti do divočiny dostaly? Proč je zvířata přijala mezi sebe? A do jaké míry jsou tyto příběhy skutečné? Každopádně nás příběhy dětí divočiny nutí přemýšlet, co z nás vlastně dělá lidi. Jsme to my sami – nebo ti druzí kolem nás?
