Smrtí nic nekončí, tvrdí tradice
V tibetském buddhismu není člověk chápán jen jako tělo z masa a kostí. Je spíše jakýmsi „mostem“ mezi fyzickým světem a nesmrtelnou duchovní podstatou. Smrt proto nepředstavuje konec, ale přechod. Tato víra stojí i za fenoménem tzv. „živých Buddhů“ – mistrů, kteří se po smrti znovu rodí, aby pokračovali ve své duchovní roli.
Jednou z nejvýznamnějších postav je karmapa, považovaný mnohými za skutečné znovuzrození samotného Buddhy. Jeho linie sahá až do 12. století a patří k nejdéle nepřerušeným liniím převtělování na světě.
Zanechal dopis a popsal své další zrození
Když v roce 1981 zemřel 16. karmapa Rangdžung Rigpä Dordže, nezanechal po sobě jen odkaz, ale i přesné instrukce. Ve svém dopise údajně uvedl jména budoucích rodičů, místo narození i rok, kdy se znovu objeví na světě.
Po jeho smrti převzali duchovní vedení čtyři „udržovatelé linie“. Jejich úkolem bylo nejen spravovat tradici, ale především najít nové vtělení svého mistra. Jenže ještě než pátrání skutečně začalo, přišla tragédie. Jeden z hlavních regentů, Džamgan Kongtrul Rinpoče, zahynul při autonehodě. Nečekaná smrt hledání výrazně zkomplikovala a oddálila.
Vydali se na nebezpečné pátrání
Zbývající představitelé linie se však nevzdali. Navzdory sporům o pravost dopisu i vnitřním rozporům se vydali na cestu. Tentokrát už ne pěšky, ale s pomocí moderní techniky – v terénním voze projížděli drsnou krajinou Tibetu, přezdívanou „střecha světa“. Víra, že jejich mistr skutečně znovu žije, je hnala dál.
Našli chlapce, který vyrůstal ve stanu
Mezitím se v odlehlé části východního Tibetu narodil chlapec jménem Ogyen Trinley Dordže. Žil v prostých podmínkách, v rodině kočovníků. Jeho dětství bylo tvrdé – chlad, nedostatek jídla a každodenní boj o přežití byly běžnou realitou. Právě jeho však duchovní vůdci nakonec označili za nové vtělení karmapy.
Potvrdil ho i dalajláma
Rozhodující okamžik přišel v roce 1992, kdy byl tehdy sedmiletý chlapec slavnostně intronizován v klášteře Tsurphu. Jeho identitu později oficiálně uznal i 14. dalajláma, čímž pro mnohé skončily pochybnosti.
Mohlo by vás zajímat
Celá událost měla ale i politický rozměr. Čínská vláda uznání karmapy podpořila, čímž vznikla neobvyklá situace – shoda mezi Tibetem a Pekingem.
Spor rozdělil tradici
Přesto nebylo vše tak jednoznačné. Část duchovních autorit uznala jiného kandidáta – Thinlä Thajä Dordžeho. Výsledkem byl rozkol, který trvá dodnes. Tibetský buddhismus tak má dnes dva muže, kteří jsou považováni za 17. karmapu.
Kolik životů ještě zbývá?
Podle starobylých proroctví má linie karmapy pokračovat celkem v 21 inkarnacích. To znamená, že tento „živý Buddha“ se má narodit ještě čtyřikrát. Co se stane poté? Tradice říká jediné – jeho pozemská pouť tím definitivně skončí.
Příběh karmapy stojí na hraně mezi vírou, historií a tajemstvím. Pro jedny jde o důkaz existence něčeho, co přesahuje lidské chápání. Pro druhé o fascinující, ale neověřitelnou tradici.
Ať už je pravda jakákoli, jedno zůstává jisté: myšlenka, že vědomí může přežít smrt a vrátit se zpět, nepřestává lidstvo přitahovat. Možná právě proto podobné příběhy nikdy nezmizí.
