Lékárna jako další místo prevence
Ministerstvo zdravotnictví už připravuje legislativní změnu, která by za přesně stanovených podmínek umožnila očkování proti chřipce také v lékárnách. Návrh prošel v srpnu pracovní komisí Legislativní rady vlády a jeho projednání na vládě tak nic zásadního nebrání. Podobný systém přitom funguje v řadě evropských zemí.
Smyslem není nahradit praktické lékaře. Lékárny by měly nabídnout další dostupné místo lidem, kteří se ke svému lékaři z různých důvodů nedostanou – ať už praktického lékaře nemají, nemohou si snadno domluvit termín, nebo prevenci jednoduše odkládají.
Právě dostupnost může být podle zastánců změny jednou z bariér, které brání vyšší proočkovanosti. Lékárna je pro řadu lidí přirozeným a snadno dostupným kontaktem se zdravotním systémem.
Očkovat by měli proškolení farmaceuti
Podpora změny ale přichází s jasnou podmínkou: očkování nesmí znamenat oslabení bezpečnostních pravidel. Podle Aleny Šteflové z Ústavu pro zdravotní gramotnost by měli vakcíny aplikovat pouze řádně vzdělaní a proškolení farmaceuti. „Návrh navýšení proočkovanosti české populace vítám stejně jako rozšíření očkovacích míst,“ uvedla Šteflová v ČT s tím, že lékárny mají představovat doplňkové řešení vedle současného systému založeného především na praktických lékařích.
Klíčové podle ní bude nastavení certifikovaných vzdělávacích kurzů a jejich průběžné doplňování. Farmaceuti by se v nich měli učit nejen správné aplikaci vakcíny, ale také rozpoznání a zvládnutí případných nežádoucích reakcí včetně alergické reakce. Nový systém by, jak Šteflová uvedla, vyžadoval také vhodné zázemí. Lékárna by musela zajistit oddělený a diskrétní prostor, odpovídající technické a věcné vybavení i možnost pacienta po aplikaci po určitou dobu sledovat. Důležité je také nastavit jasný postup pro případ komplikací.
Rozšíření očkování do lékáren by pak podle Šteflové nemělo vést k tomu, že pacient přestane své očkování řešit s praktickým lékařem. Naopak. Ideální je, aby bylo očkování součástí preventivní prohlídky a lékař znal zdravotní stav pacienta, jeho chronická onemocnění i případná rizika.
Začít by se mohlo chřipkou
Jako první se nabízí očkování proti chřipce. Právě u něj je podle odborníků možné nový systém relativně snadno vyzkoušet a postupně rozšířit. Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že proti chřipce se v Česku každoročně nechává očkovat jen přibližně osm procent obyvatel.
Mohlo by vás zajímat
Problém je přitom výraznější u rizikových skupin. Podle údajů zveřejněných v rámci odborné iniciativy se proočkovanost rizikových skupin proti chřipce pohybuje kolem 20 procent, zatímco doporučení Světové zdravotnické organizace pro tyto skupiny je 75 procent.
Právě senioři a lidé s chronickými onemocněními přitom patří mezi skupiny, u nichž může mít chřipka závažnější průběh. Každý rok tak v Česku přispívá k významnému počtu úmrtí. Vhodná doba pro sezonní očkování je právě nyní – září a říjen jsou před začátkem chřipkové sezony nejvhodnějšími měsíci.
Nejde jen o dostupnost. Češi často tápou
Odborníci upozorňují, že samotné zpřístupnění očkování problém nízké proočkovanosti stejně nevyřeší. Významnou roli hraje také informovanost veřejnosti a množství mýtů, které se kolem vakcinace šíří.
Výzkumy zdravotní gramotnosti už dříve ukázaly, že část Čechů má problém najít a správně vyhodnotit informace o očkování. Přibližně 40 procent respondentů například uvedlo, že se obává, že očkování může způsobit nemoc, před kterou má chránit. Významná část lidí zároveň vnímá riziko onemocnění, proti nimž existuje vakcína, jako nízké.
Podle Šteflové je proto potřeba současně posilovat takzvanou vakcinační zdravotní gramotnost. Lidé by měli dostávat srozumitelné informace o tom, komu je očkování určeno, jaké přináší výhody a jaká jsou skutečná rizika.
Nabídka očkování se může rozrůst
Pokud se očkování v lékárnách osvědčí, nemuselo by zůstat pouze u chřipky. V budoucnu by se mohlo týkat například očkování cestovatelů nebo vakcinace proti pneumokokovým infekcím, zejména v případě seniorů.
Podobné možnosti očkování mimo klasické ordinace lékařů už existují v řadě evropských zemí. Jedná se například o Francii, Polsko, Itálii, Portugalsko, Irsko nebo Německo.
