Invalidní vozík není konec, ale nová kapitola
Muž v roce 2009 přežil havárii na motorce a zůstal odkázaný na invalidní vozík. Právě Hrabyně byla jednou z prvních zastávek na jeho nové, náročné, ale hodně silné cestě. V rehabilitačním ústavu naštěstí našel lidi, kteří mu pomohli, aby vozík nevnímal jako konec, ale jako novou kapitolu. Nešlo jen o cvičení, ale především o trpělivost, podporu, humor a malá každodenní vítězství, která člověku vrací víru v sama sebe.
Nebylo lehké přijmout, že život může vypadat jinak
Od té doby se do něj několikrát vrátil kvůli vlastní rehabilitaci, ale také proto, aby předal podobně hendikepovaným lidem dávku odhodlání. Pro chlapa, který měl našlápnuto k fotbalové kariéře, nebylo zpočátku vůbec jednoduché přijmout, že jeho život bude vypadat docela jinak. „Do Hrabyně jezdím pravidelně a rád pomáhám i ostatním pacientům. Vidím, že o to fakt stojí, rozumím jim, protože jsem ve stejné kůži. A tak jim s chutí předávám, co mě samotného potkalo, a na co se mají připravit, až odsud vyjedou do reálného života,“ podělil se Malohlava.
Žije krásný život
Dnes Ondřej žije naplno. Má rodinu, syna a dceru, která se mu narodila až po úrazu. Pracuje, rád cestuje, a hlavně – předává svoje zkušenosti dál. Spolupracuje se záchranáři, jezdí po školách, kde studentům otevřeně vypráví o tom, jak je život křehký a nevyzpytatelný. A právě proto má jeho osvěta takovou sílu.
V těžkých chvílích při něm stál V Hrabyni tým odborníků i lidí s velkým srdcem jako je primářka Hana Davidová, fyzioterapeutka Pavla Lechová a ergoterapeutka Marta Lovecká.
