Sedmačtyřicetiletá žena strávila měsíce hospitalizací a následně rok a čtvrt podstupovala intenzivní rehabilitaci v Hrabyni, Chuchelné a dalších rehabilitačních zařízeních v České republice.
Onemocnění se u ní rozvíjelo několik týdnů. Nejprve ztratila jemnou motoriku rukou, později začala padat a postupně přestala ovládat celé tělo. Ve svém nejtěžším stavu dokázala hýbat pouze očima, byla napojena na plicní ventilaci a vyžadovala intenzivní péči. „Byla jsem vězněm svého těla. Všechno jsem vnímala, ale nemohla jsem mluvit ani se pohnout,“ popisuje Milada Svobodová.
Po dvou letech stojí znova na nohou
Momentálně rehabilituje v Chuchelné a díky fyzioterapii, ergoterapii i vlastnímu odhodlání postupně získává větší soběstačnost: „Já jsem se prostě rozhodla, že budu žít. Po dvou a půl letech jsem si stoupla na vlastní nohy, takže ať to jde pomalu nebo těžce, ráda bych zvládala úplně normální věci.“
Primářka Rehabilitačního ústavu v Chuchelné Ilona Nedvědová dodává, že pacientka byla při první hospitalizaci na konci roku 2025 prakticky imobilní a závislá na pomoci personálu: „Díky intenzivní rehabilitaci dnes zvládá chůzi s chodítkem na krátké vzdálenosti a postupně se zlepšuje také funkce rukou. Velkou roli v léčbě hraje její aktivní přístup a vysoká motivace k další rehabilitaci.“
Rehabilitační ústav Hrabyně a Chuchelná každoročně rehabilituje jednotky pacientů s Guillain-Barrého syndromem. V České republice touto diagnózou onemocní přibližně sto lidí ročně. „Léčba tohoto syndromu je dlouhodobý proces, který vedle akutní neurologické péče vyžaduje také intenzivní rehabilitace. Návrat pohybových funkcí může trvat měsíce i roky a průběh je u každého pacienta individuální,“ uzavírá primářka Nedvědová.
