Katastrofy ještě před vyplutím
Kariéra osudem pronásledovaného německého bitevního křižníku Scharnhorst, spuštěného na vodu v říjnu 1936, představuje bezpochyby nejlepší příklad plovoucího neštěstí 20. století. Nepochopitelný seznam pohrom, které tuto válečnou loď postihly, se započal dokonce ještě předtím, než vyplula na vodu. Z důvodů, jež nebyly nikdy plně objasněny, se ještě z poloviny nedostavěná převrátila v suchém doku na bok a rozmačkala přitom 60 dělníků a dalších 110 jich zranila.
Při jejím spuštění došlo k dalšímu úmrtí, jemuž přihlížel i Hitler. Loď se z nepochopitelných důvodů uvolnila z 18 centimetrů tlustého ocelového lana a najela do dvou dalších lodí. Oběma způsobila značnou škodu. Jako jedna z nejrychlejších a nejlépe vyzbrojených lodí Vůdcovy flotily měl být Scharnhorst pro Vůdcovy plány na ovládnutí světa obrovským přínosem. Skutečnost však byla poněkud jiná.
Další pohromy
O tři roky později, při prvním kontaktu s nepřítelem při ostřelování Gdaňska, explodovala přední věž lodního děla a zabila devět mužů a dalších dvanáct zranila. Druhého dne se porouchal přívod vzduchu u druhé přední věže. Přitom se udusilo dalších dvanáct obětí. Ačkoliv měla tato válečná loď utržit od nepřítele ještě jeden zásah, vyžádala si již mezi těmi, kdo ji stavěli a kdo na ní sloužili, téměř stovku životů.
Během své krátké osudové dráhy se Scharnhorst zúčastnil několika bitev s jednotkami britského válečného loďstva, ale navzdory jeho obrovské palebné síle se mu kupodivu nepodařilo potopit ani jednu nepřátelskou loď. Rok poté, co byla poprvé v akci, byla loď nasazena při ostřelování Osla. Hned zpočátku boje zasáhl Scharnhorst norský dělostřelecký granát a poškodil mu řídící mechanismus. Loď se musela stáhnout. Při ústupu z bojiště hledala bezpečí v ústí řeky Labe, ale srazila se zde s pravidelným parníkem Bremen, který se převrátil do bahna a byl brzy nato dobyt britskými bombardéry.
Definitivní konec
Mírně řečeno, měla tato loď nešťastný osud. Když byla její poslední nehoda vysvětlena blíže neobjasněným selháním radaru, začala posádka otevřeně hovořit o smůle. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Když se vracela o několik měsíců později do boje, nevšimly si hlídky, jak se k ní ve tmě přibližuje porouchaný britský hlídkový člun. Kapitán anglické lodi si rychle uvědomil nebezpečí, jaké německá loď představovala pro obchodní konvoj v Severním Atlantiku, a spustil poplach. Brzy se ke své nic netušící kořisti blížila britská válečná flotila.
S právě opravenými turbínami a mnohem větší palební silou měl nacistický obrněnec nahnat svým pronásledovatelům strach. Místo toho kapitán rozhodl, že se uchýlí do bezpečí. Jak se noc chýlila ke konci, dostal Scharnhorst nešťastný zásah pod hladinou a začal ztrácet sílu. Nyní představoval snadný terč. Brzy se objevila řada torpéd a zasáhla jej do střední části trupu. Začalo hořet skladiště munice a obrovská loď se ocitla v plamenech.
U Severního mysu v Norsku se potopila chlouba Hitlerova námořnictva pod hladinu. Z 1460 mužů na palubě jich přežilo pouze 36, a kromě dvou padli všichni do zajetí. Tyto dva námořníky pronásledovala smůla dokonce i poté, co opustili loď. Když se dostali na kusu dřeva na norské pobřeží a uvěřili, že unikli zajetí, čekala na ně absurdní smrt. Chtěli si uvařit horký nápoj a použili k tomu olejový ohřívač zachráněný z lodi. Zařízení explodovalo, zasáhlo oba do obličeje a okamžitě je usmrtilo. Až v té chvíli byl příběh lodi, která přinášela jen smůlu, u konce.
