Oči jako zbraň
V jihoitalské vesničce Capolino žil před mnoha lety muž, o němž se tvrdilo, že disponuje takovýmto zlým pohledem. Duchovní Dermot Connor, původem z Anglie, nebyl v Capolinu ještě ani hodinu, když se poprvé doslechl o Gregoriu d´Angelovi, muži, který prý používal své oči jako strašlivou zbraň.
Connor sem zavítal proto, aby u svého starého přítele ze studií Alberta Modoneseho, který v Capolinu působil jako farář, strávil tři týdny dovolené. Právě posedávali u sklenky s aperitivem, když vtom někdo zaklepal na domovní dveře. Do místnosti vtrhla viditelně vystrašená žena, vrhla se před Albertem na kolena a prosila jej o pomoc. Zapřísahala faráře, aby se modlil za jejího muže, protože ho proklel Gregorio d´Angelo. Connor nejprve nechápal, že Alberto je tak ustaraný, vždyť jak může věřit takovým pověrám! Když však žena odešla, Alberto celou záležitost příteli vysvětlil.
Vyprávěl, že během dlouhých let, co se jako duchovní stará o tuto vesnici, nedokázal nic podniknout proti d´Angelovi a jeho zhoubnému působení. Chtěl se dokonce obrátit na Vatikán, ale obával se, že by mu nikdo nevěřil.
Podivný záchvat
Čtrnáctiletý rolnický synek Gregorio byl v květnu 1906 na schodech venkovského kostela postižen hrozným a dlouhotrvajícím záchvatem. Uklidnil se až za hodinu. Během záchvatu se však změnil nejen jeho vzhled, ale i osobnost. Už to nebyl pohledný mládenec, kterého měli všichni rádi, ale byl celý zkroucený a měl údajně nevýslovně zlý pohled. Vesničané se ho začali postupně obávat v domnění, že ho posedl ďábel. A on? Ode dne své proměny terorizoval celou vesnici. Alberto dokonce prohlásil, že stačí jediný pohled jeho očí a dotyčný člověk zemře.
Connor by se mu byl vysmál, ale věděl, že Alberto je velmi inteligentní muž a nedal by se zmást nějakými pověrami. Když rozhovor skončil, Connor věděl, co udělá. Donutí Gregoria, aby ho veřejně proklel. Kletba nebude účinná a vesničané tak získají důkaz, že zde nepůsobí žádné nadpřirozené síly. Alberto prosil přítele, aby se do takového podniku nepouštěl, ten byl však svým nápadem úplně fascinován. Rozhodl se, že Gregoria nejprve navštíví.
Návštěva
Když mu poprvé stanul tváří v tvář, byl nucen přiznat, že obavy lidí chápe. Gregorio se svýma neobyčejně dlouhýma a podivně svěšenýma rukama skýtal až groteskní pohled. Rty měl znetvořené do věčného jízlivého šklebu. Jeho oči byly vodnatě namodralé, skoro bílé a působily zároveň fascinujícím i odpudivým dojmem. Když si ho kněz prohlížel, měl poprvé v životě pocit, že před ním stojí člověk, který je v moci zla.
Gregorio mu řekl, že na něj čeká už dlouhá léta. A toho, že přišel, bude litovat. Nicméně se s ním Connor domluvil, že se následujícího dne v poledne sejdou na návsi přímo před kostelem. Všichni vesničané očekávali konfrontaci obou mužů s napětím.
Mohlo by vás zajímat
Osudové setkání
„Bůh s tebou“, pozdravil Connor Gregoria, když se k němu onen den přiblížil. Ten si však jeho pohrdavě uplivl před sebe. Connor shromážděným lidem vysvětlil, jak dochází k tomu, že někteří jedinci mohou strachem z čehosi neznámého onemocnět, případně dokonce zemřít. Příčinou choroby ale není sama kletba, nýbrž panika. Prohlásil, že se Gregoria nebojí, a nikdo ve vesnici již kvůli němu nezemře.
Gregorio se začal strašně vztekat a provrtával Connora pohledem. Nakonec ho proklel s tím, že si přeje jeho smrt.
Connora se však kletba nedotkla a vesničané se pomalu začali rozcházet. Byli na rozpacích. Connor pak ještě zašel k Giacomettimu Caudulovi, pastevci ovcí, jehož Gregorio rovněž proklel. Vysvětlil mu, že se už nemá čeho obávat.
Connor strávil v Capolinu ještě tři týdny. Už za tři dny po příjezdu do Anglie však vážně a záhadně onemocněl. Lékaři se jej pokoušel zachránit, on však zemřel během osmačtyřiceti hodin. Pitvou se nepodařilo zjistit žádnou očividnou příčinu jeho nenadálého úmrtí.
Psal se však tehdy rok 1936 a mnoho chorob, jejichž příčiny dnes dokážeme stanovit, bylo ještě neznámých. Naskýtá se tedy otázka, zda kněz zemřel na jednu z podobných nemocí, nebo podlehl něčemu jinému. To už nyní nezjistíme. Je však zajímavé, že ve stejný den byl ve vzdáleném Capolinu postižen záchvatem mrtvice i Gregorio d´Angelo. A farář Alberto Modonese přijal tento fakt s pocitem, že spravedlnosti bylo nevysvětlitelným způsobem učiněno zadost. Mnohé otázky však v tomto případě zůstávají nezodpovězeny.
