Prohlídková trasa potrvá přibližně hodinu a bude veselá. Návštěvníci během ní projdou několika podzemními patry, které mají celkovou rozlohu 10 tisíc čtverečních metrů, což se dá přirovnat k rozloze fotbalového hřiště. Uvnitř se nachází zachovalé a zcela původní vybavení bunkru. Podívat se mohou do sálů ústředen, do takzvaných baterkových sálů nebo do technologických prostor, které sloužily pro zachování bojeschopnosti při různém stupni radiace v okolí. Zajímavé jistě budou i servisní prostory pro personál, jako je kuchyň, ložnice či jídelna. A samozřejmě místnosti, odkud na komunikaci a dění v bunkru dohlížela tajná policie. „Postupně dáváme do provozu technické součásti a vybavení bunkru, například telefonní ústřednu nebo rozhlas po drátě,“ upozorňuje Martin Bukovský, který má prohlídky bunkrem pro veřejnost na starosti. „Rozhlasem například návštěvníkům pouštíme tematickou hudbu. Nedávno jsme měli Valentýnskou prohlídku, takže jsme zvolili zamilované písně. Pro dětské návštěvníky na prohlídkách pouštíme šlágry z dětských filmů a pohádek,“ dodává Bukovský.
Hudba, videoprojekce i tematicky laděné prohlídky s vtipnými drobnostmi jsou příjemným faktorem, který místu dodává „lidskost“. Masivní bunkr, který byl postaven v době studené války, totiž jinak působí velmi chladně a tajemně. Ve své době se jednalo o projekt, který nesl nálepku „přísně tajné“. O jeho existenci nevěděli ani lidé z nejbližšího okolí. Výstavba i provoz podléhaly nejvyššímu stupni utajení.
Vše bylo dimenzováno tak, aby posádka uvnitř bunkru vydržela až deset dní bez nutnosti zásahu zvenčí. I kdyby všude kolem zuřila jaderná válka. Zdi bunkru jsou silné 1,5 metru a jak vzpomínají pamětníci, kteří v době jeho výstavby žili nedaleko, domíchávače betonu sem jezdili dnem i nocí a beton se sem „lil ve velkém“. Na stavbu dohlížela armáda. Dělníci, kteří na stavbě pracovali, byli dovezeni z co nejvzdálenějších koutů země, aby se tím eliminovalo riziko vyzrazení. Všichni navíc museli projít školením o zachování mlčenlivosti a do hotových částí bunkru již neměl nikdo přístup.
„Teprve ze vzduchu velikost bunkru opravdu vynikne,“ zmiňuje Martin Bukovský, který nedávno pořídil zařízení pro zachycení exteriérů bunkru. „Je to skutečně obří dílo,“ uzavírá. Objekt záložní zesilovací stanice v Přáslavicích u Olomouce je druhým největším bunkrem v rámci Národního kabelového okruhu. Celkem jich bylo vybudováno na území bývalého Československa sedm a ten přáslavický je jediný, který je přístupný veřejnosti.
Celý areál je v současné době v majetku soukromé společnosti Flenexa plus, která zde provozuje své podnikání, mimo jiné. aquaponickou farmu. Ta celoročně produkuje a dodává zeleninu do lokálních obchodů i do pobočky řetězce Globus v Olomouci. Střeva bunkru pravidelně ožívají o víkendech, školních prázdninách a státních svátcích, kdy se konají prohlídky pro veřejnost. Zájem mají jak jednotlivci, tak skupiny (důchodci, školní kolektivy, příměstské tábory a podobně.). „Jezdí k nám lidé z celého světa,“ s úsměvem a hrdostí v hlase dodává Martin Bukovský.
Pro návštěvu bunkru je nutné zakoupit online vstupenky ZDE.
Mohlo by vás zajímat
