Marnost
V roce 1898 zveřejnil poměrně málo známý autor Morgan Robertson román, který se jmenoval Futility (Marnost). V něm vylíčil první plavbu největšího, nejbezpečnějšího a nejluxusnějšího zaoceánského parníku na světě. A vylíčil ovšem také tragédii, která se přihodila. Tato vymyšlená loď plula z britského přístavu Southampton přes Atlantik do New Yorku, ale po srážce s ledovcem se potopila na dno oceánu. K tomuto neštěstí mělo dojít jedné dubnové noci.
Autor věnoval značnou část vyprávění popisu chaosu, který zavládl na palubě. Popsal také scény sobectví na straně jedné a hrdinství na straně druhé, jelikož přežít mohla jen malá část pasažérů. Důvod? Loď měla pouze 24 záchranných člunů, kam se nevešla ani polovina osazenstva lodi. Možná by se na knihu i zapomnělo, ale tento vymyšlený parník se jmenoval The Titan, podtitul knihy pak zněl Vrak Titanu. V roce 1898 kniha opravdu netrhla žebříčky sledovanosti, to se však změnilo v roce 1912, tedy v roce potopení skutečného Titanicu.
Porovnáme-li detaily skutečnosti, tedy toho, co se na palubě Titanicu odehrávalo, s Robertsonovým románem, ještě dnes nám z toho může běhat mráz po zádech.
Skutečná tragédie
Titanic, plující velkou rychlostí, se večer 14. dubna 1912 skutečně srazil s velkým ledovcem, a to jižně od břehů Newfoundlandu. Parník měl jen 22 záchranných člunů, tedy příliš málo – a v ledových vodách Atlantiku tak našlo smrt více než 1500 lidí.
Podobnost s románem je až děsivá. Titanic byl také považován za nejbezpečnější loď a také vyplul na svoji první plavbu. Byl tak přeceňován, že byla zanedbána i bezpečnostní opatření. Konec plavby a neštěstí na palubě bylo také popsáno v románu téměř přesně – tedy bylo předpovězeno čtrnáct let předtím.
Zlá tušení
Román Morgana Robertsona nebyl jediným varováním ohledně Titanicu. Tušení, či řekněme předtuchu něčeho zlého, měla celá řada lidí. Velký počet pasažérů kupříkladu zrušil rezervace a na plánovanou cestu Titanicem tito lidé nenastoupili, protože je třeba hned několik nocí po sobě trápily neodbytné noční můry tak či onak spojené s osudnou lodí.
I známý londýnský vydavatel a novinář William T. Stead měl prorockou vizi – a celých dvacet let před Titanicem, tedy ještě před románem Morgana Robertsona. Mezi jeho povídkami, zveřejněnými roku 1892, se našla jedna, která také téměř přesně předpovídá námořní tragédii takového rozsahu. Jakousi ironií osudu se ale právě Stead stal jednou z obětí srážky Titanicu s ledovcem. Kdoví, jestli si na vlastní předtuchu tehdy vzpomněl…
