Koza šrouborohá, neboli markhur, je vzácná koza, pocházející ze Střední a jižní Asie, v Pákistánu je národním zvířetem. Zoo Olomouc chová tento druh od roku 1990 a tyto kozy se zde pravidelně rozmnožují. V posledních letech se každým rokem na přelomu května a června rodí více než deset mláďat. Letos přišlo na svět v období od května do června dvanáct kůzlat. Jejich otcem je jediný dospělý samec v jejich stádu, který do olomoucké zoo přicestoval ze Zoo Helsinky. „Odchov kůzlat koz šrouborohých není úplně snadná záležitost. Jedná se o vysokohorské kozy, které žijí v suchém kamenitém terénu a jsou velmi citlivé na parazity i na bakteriální infekce. Potřebují velké množství listnatého okusu, což představuje pro kojící matky i pro mláďata zdroj živin i pestrou nabídku minerálů a vitamínů,“ vysvětluje zooložka Eliška Veselá.
Rohy dlouhé jako menší žena
U koz je patrný výrazný pohlavní dimorfismus, což znamená, že samice a samec vypadají jinak. Obě pohlaví mají šroubovité rohy, u samců však dosahují až 160 centimetrů, u samic většinou nepřesáhnou 25 centimetrů. Právě rohy jsou hlavní příčinou, proč se tento druh ocitá blízko ohrožení. Jsou totiž velmi ceněné jako trofej. Osudovým se jim stává i chutné maso. Ve volné přírodě se vyskytuje téměř 6 000 jedinců. Srst této kozy se přizpůsobuje ročnímu období, co do zbarvení i délky. V létě je rudošedá a krátká, v zimním čase je šedá a delší. Pro samce bývá příznačná výrazná délka srsti na krku, která může dorůstat až ke kolenům. Jedním z rozdílů mezi pohlavími je i jejich hmotnost. Samci váží zhruba 100 kilogramů, samice kolem 35 kilogramů.
Žije ve vysokých horách
Koza šrouborohá se pohybuje ve vysokohorských oblastech, v nadmořské výšce od 500 až do 3500 metrů, v ne příliš hustých lesích západního podhůří Himalájí, kde se živí trávou, rostlinami, listy a další dostupnou vegetací, příznačnou pro danou oblast místa výskytu. Kozy si umí stoupnout na zadní nohy a okusovat i výše rostoucí větve, mají-li příležitost, dokážou po vodorovně rostoucích větvích lozit. Samice tvoří většinou malá stáda, samci, kteří spolu v době rozmnožování svádí urputné zápasy, žijí většinou samostatně.
