„Vzhledem k velmi vysokému věku, značným chronickým potížím, v jejichž důsledku jí byla podávána silná medikace, s projevy, které se již neslučovaly se spokojeným velbloudím životem, neb jí pohybový aparát čím dál více zrazoval a přidružily se i potíže ukazující na selhávání oběhového systému, se zahrada rozhodla provést u této samice eutanázii. Eliška patřila ke koloritu zahrady drahně let. Aby taky ne, když se zde narodila. Odchovala 3 mláďata, z nichž nejmladší, samička, odcestovalo letos v srpnu do Zoo Spišská Nová Ves,“ uvedl vedoucí zimoviště afrických zvířat Pavel Vidlář. Olomoucká zahrada chová velbloudy dvouhrbé téměř od prvopočátků zahrady, a to od roku 1958.
Hrby nejsou vodojem
Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody až 2 týdny, tolerují více než 20procentní ztrátu tekutin v těle, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Velbloud je také jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 kilometrů. Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. Jeho zásoba může dosahovat až 40 kilogramů. V případě nouze ho metabolizují na energii a vodu, ale hrby odvádí i tělesné teplo.
Velbloud poslouží i v zimě
A ptáte-li se, zda h… hoří, tak velbloudí ano. Trus je tak dokonale zbaven vody, že je možné ho použít k rozdělání ohně.
Domácí zvířata
Velbloudi jsou domácí býložravá zvířata domestikovaná asi před 4,5 tisíci lety, chovají se v počtu okolo 1,5 milionu jedinců. Divoce žijí velbloudi dvouhrbí v poušti Gobi a severozápadní Číně v počtu necelých 1 000 jedinců, jedná se tedy o druh kriticky ohrožený. Velbloudi jsou pouštním podmínkám neskonale dobře přizpůsobeni. Jejich srst, která slouží jako velmi dobrý tepelný izolant, je doslova mistrovským dílem přírody a dokáže je chránit před mrazy až – 40 stupňů Celsia. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku.
Žádný outsider
Pociťuje-li velbloud ohrožení, či se potřebuje bránit, používá tři zbraně. Kouše, což je při velikosti jeho tlamy a síle stisku vcelku nebezpečné, protože především samec má poměrně velké špičáky. Kope – nemá kožní řasu ve slabinách, takže jeho nohy mají velký akční rádius umožňující kopat do všech stran. A plive. Sliny s bachorovou tekutinou a s požvýkanými částicemi potravy střádá a ve chvíli, kdy je munice dostatek a velbloud situaci vyhodnotí jako nebezpečnou, vyhledá terč a plivne. Agresivní bývají převážně samci v říji, ale někdy i matky, které brání svá mláďata.
