Rudolf II. – tohoto císaře si pamatujeme z filmu Císařův pekař, ale legrace s ním vždy nebyla

Jaký byl?

Rudolf byl malé postavy, ale byl prý pohledný a dbal o sebe. Od mládí byl také zádumčivý a údajně se nikdy hlasitě nezasmál. Kromě němčiny hovořil i španělsky, francouzsky, italsky, latinsky a částečně česky. Na přání matky Marie byl spolu s bratrem Arnoštem přesunut na vychování do Madridu, aby se z něj stal opravdu řádný katolík. Odjeli roku 1563 a vrátili se roku 1571. Bylo mu 19 let a španělský dvůr se na něm podepsal – k velké radosti matky (Španělky) a k nelibosti otce.

Dostalo se mu jistě ohromujícího vzdělání (odtud jeho zájem o vědy a umění), ale také mu bylo vtloukáno do hlavy, že panovník je všem nadřazeným jedincem. Zajímavé je, že to, kvůli čemu ho matka do Španělska poslala, se nenaučil – nestal se oddaným katolické církvi a matka si zoufala.

Ujímá se vlády

Také se odcizil ostatním sourozencům, komplikovaný vztah měl hlavně s bratrem Matyášem, což trvalo až do konce jeho dní. Ač byl otec zklamán výchovou, ustanovil ho svým jediným dědicem, alespoň co se týče vladařských titulů. Za českého krále byl Rudolf přijat roku 1575, vlády se ale ujal po otcově smrti na podzim roku 1576, tehdy mu bylo 24 let.

Zbavil se vlivu matky

Za své sídlo si navzdory očekávání ostatních zvolil Prahu. Líbilo se mu tu a taky zřejmě doufal, že se tu zbaví matčina neutuchajícího mentorování (aby se oženil a aby věrně sloužil katolické církvi). To se ale povedlo až roku 1581, kdy to Marie vzdala a odstěhovala se do Španělska. Město se připravovalo na to, že ekonomicky bude vzkvétat. A příchod cizinců do Prahy také zlepšil její tehdy otřesné hygienické poměry.

Z Vídně, jako původního sídla, sem přesídlila i Říšská dvorská kancelář. České stavy doufaly, že panovník usazený v Čechách bude lépe ovlivnitelný a přecházely i fakt, že Rudolf brzy začal utíkat od povinností k umění a vědám. Vláda spadala čím dál tím více do rukou důvěrníků, kteří pochopitelně sledovali hlavně svůj prospěch.

Na Pražském hradě Rudolf sídlil celých 29 let – od roku 1583 až do své smrti roku 1612 (trůnu se vzdal ovšem již roku 1611). Zveleboval Pražský hrad i jeho zahrady, stejně jako Královskou oboru. Když pociťoval obzvláště silnou touhu po klidu, trávil čas na nedalekém letohrádku v Lánech, který byl v 80. letech 16. století přestavěn ze středověké tvrze, ale také na zámečku v Brandýse nad Labem.

Hosté

Na svůj dvůr jak známo pozval Rudolf II. mnohé podvodníky, ale vyrovnávali to i velmi vzdělaní lidé jako J. Kepler či Tycho de Brahe. Slíbil jim vysoké příjmy – bohužel tento slib málokdy splnil. Zdá se, že Rudolf byl obecně trochu šetřílek, co se týkalo vyplácení odměn – nešetřil však na uměleckých a jiných sbírkách. Zdá se, že právě tento koníček se pro něj stal na přelomu století asi nejlepším lékem na jeho schizofrenii (nebo možná maniodepresivní psychózu – z fungování jej vyřadila na téměř dva roky).

Rudolf a ženy

Rudolf miloval ženy, ale kdepak, aby se oženil. Svatbě se dokázal ubránit do konce života. Měl několik vážných nabídek, které jakoby zvažoval – zmiňme kupříkladu Marii Medicejskou, která ho ale nakonec odmítla sama, věštkyně jí totiž předpověděla francouzskou korunu. Tehdy prý Rudolf řádil jak pominutý a vyhrožoval sebevraždou.

Co se týče ostatních žen, prý nebyl moc náročný. Vybíral si snadno, snad proto se také nakazil syfilidou.  Jedna žena, která stále stála po jeho boku, však přece existovala. Byla to vzdělaná Italka Kateřina Stradová, jejíž otec mu dodával většinu uměleckých předmětů. Do vládnutí se mu nepletla. Měli spolu šest dětí, všechny Rudolf uznal za legitimní levobočky, ovšem mnoho informací o nich nemáme. Výjimkou byl Julius Caesar d´Austria, ale to by vydalo na samostatný článek, neboť to byl sadistický alkoholik, duševně též nemocný a měl spáchat vraždu.

Někdy kolem roku 1580 začal mít Rudolf deprese a byl čím dál tím více zádumčivější. Dnes můžeme soudit, že za to mohlo dědičné zatížení a syfilida dohromady. Stával se tak také velkým podivínem – nechal třeba zazdít všechna okna ve svém pokoji, až na malé škvíry. Trpěl ovšem i fyzicky. V lednu 1612 mu nohy zachvátila sněť.

Matyáš, Majestát a Pasovští

Celý život mu také komplikoval vládu bratr Matyáš, který byl také poněkud duševně nevyrovnaný, ale velmi ctižádostivý. Situace se vyvinula tak, že byl Rudolf nucen podepsat s bratrem 15. června 1608 mír a dohodnout se na rozdělení moci – Matyášovi zkrátka přepustil Uhry, rakouské země a Moravu a jmenoval ho svým nástupcem. A Čechům podepsal 9. července 1609 slavný Majestát, navazující na Českou konfesi, který nahrával nekatolíkům.  Jenomže: vše vyvrcholilo, když chtěl obě věci Rudolf vyřešit po svém – aféra se nazývá Pasovští, a to proto, že pluky jeho bratrance pasovského biskupa Leopolda zaútočily na Prahu. Pasovští byli poraženi a generální sněm království v dubnu roku 1611 přinutil císaře k abdikaci.  V té době byl již velmi nemocným mužem. Zemřel 20. ledna 1612. Byl posledním českým králem pohřbeným v pražském chrámu sv. Víta.

Témata článku